Projekt Michala Škapy nazvaný stručně T2B je výjimečný už tím, že jde o historicky první samostanou výstavu, kterou pro Galerii Václava Špály připravil umělec s kořeny v graffiti komunitě.

 

Nejen, že se tím změnil tradiční výstavní profil této instituce, ale viděno z opačné perspektivy jde samozřejmě i o další z milníků domácí graffiti scény. Je příznačné, že jej má na svědomí právě Michal Škapa aka Tron – jedna z aktivních oborových legend, která byla v podstatě od počátku přítomná pronikání tohoto vizuálního fenoménu do českého veřejného prostoru, a zároveň autor, jenž se ani po tom, co se stal součástí otevřeného galerijního provozu nevzdal svého původního výtvarného jazyka, takže si jeho práce dodnes zachovává konzistentnost a autenticitu. 

 

O tom ostatně svědčí i název výstavy, který vychází ze slangu writerů. Jde o zkratku anglického Top To Bottom, označující panel – tedy kompletně odshora dolů posprejovaný železniční vagón. Na jednu stranu je to jednoznačný odkaz na prostředí, z něhož Michal Škapa vzešel, na stranu druhou se ale jedná i o definici přístupu ve smyslu snahy ovládnout veškeré dimenze galerie. Celý její interiér se tak po déle než deseti letech, namísto neutrálního zázemí pro cyklus obrazů, fotografií nebo souboru soch, sám stává malířským plátnem a navzájem podmíněnou instalací, která prorůstá všechny tři úrovně výstavního prostoru. Prostřednictvím průhledů a projekcí se pak ve druhém plánu na několika místech zpětně vazbí s městskou krajinou – teritoriem, kde je graffiti od dob svého vzniku doma. 

 

Navzdory tomu, že se Michal Škapa v průběhu let vyprofiloval především jako malíř, jeho projekt závěsné obrazy v podstatě úplně opomíjí. Tím, že se vědomě vzdal prověřeného média, odřekl se zároveň pohodlné možnosti soustředěné komunikace skrze řadu solitérních navzájem od sebe oddělených kompozic. Místo toho zaměřil pozornost na celek a úhrnný dojem z něj. Jeho přímá vizuální intervence vzhledem ke kontextu nepostrádá díl radikality vlastní writerům. Vnáší do expozice stopu energie, dravosti a bezohlednosti ulice, která má svoje vlastní měřítka i zákonitosti, a ignoruje zažitá galerijní pravidla nebo estetická kritéria. Všímá si přitom sice konkrétních dispozic a stavebních detailů, ale reaguje na ně a ovládá je na základě specifické logiky a odlišných optických preferencí. 

 

Při tom všem se Michal Škapa samozřejmě nevzdává přirozené příležitosti prezentovat se v celém rozsahu své tvorby. Jeho intermediální manuál je obsáhlý a on se snaží jej využívat v plné šíři. Expozice tak zahrnuje předmětné konstrukce, objekty, projekce i světelné instalace z neonů, ale jejím hnacím motorem je především malba, která čerpá z obou hlavních výrazových poloh tohoto autora. První přímo navazuje na graffiti a zabývá se písmem jako abstraktním znakem s emocionálním nábojem a šifrovaným obsahem. Druhá je více ukotvená v realistickém vidění a volně čerpá i z komiksové a cartoons estetiky. Vše dohromady pak zpřítomňuje sféru městských kódů, memů a popkulturních znaků, která spoludefinuje tento svět. K tomu se navíc přidává totální nasazení i unikátní možnost prožít důvěrně známý prostor jinak.

 

kurátor: Radek Wohlmuth