Individuální výstava Milana Housera (1971) v DSC Gallery prezentuje aktuální sérii malířských děl, které mají jednoznačné materiálové východisko: použití různých kovů, chemických prvků a směsí, z nichž některé označujeme jako těžké kovy. Ve formě prášku je autor přimíchává do lakové báze, tedy do své obvyklé malířské materie, s níž už dlouhodobě pracuje. Z kovů používá především měď, dále pak hliník, bronz, zinek, titan, křemík, železo nebo slitinu jako je například mosaz. Fyzikální a chemická povaha autorových prací se vzdaluje obvyklé materialitě a technologiím, jež jsou používány v malbě. „Chování“ jím používaných látek a příměsí má v sobě něco agresivního: obrazy vznikají díky rozpouštění, těkavosti, toxicitě, leptání, prašnosti namletých kovů – pigmentů. Obrazy tak mají fyzikální a chemické vlastnosti, kterých se obáváme a jejichž nebezpečnost posiluje vědomí environmentální krize.

 

Pro Houserův soubor nejnovějších malířských objektů, které vytvořil v letošním roce, je charakteristická především radikální redukce barevnosti. Houser nekombinuje, nenalévá barevnou kompozici. V tomto případě je princip náhody, jenž je pro něj typický, ještě důležitější než kdy dřív. Sedimentace a reakce kovu s lakem si sama podmaňuje výslednou podobu obrazu. Milana Housera zajímá také proces mletí kovů, kdy je třeba obrovské energetické náročnosti. Tato energie jakoby se přenesla taky do obrazu. Působí jako akumulační články, jako baterie, jako energetický zdroj nebo sediment energie.

 

Z všech látek autor používá nejčastěji právě měď, která je „ukryta“ ve všech možných rozvodech, vodičích a přístrojích. Prochází pod omítkami, je ukrytá v kabelech, v počítačích, v tištěných spojích, zasíťována v nás. Houserova výzkumná práce v ateliéru je podobná práci v laboratoři: najde si dosud nevyzkoušený chemický nebo fyzikální postup, a provádí množství pokusů směřujících k tomu, aby potenciál nové technologie plně pochopil a ovládl. Výsledkem jsou jedinečné elementární malířské objekty, kde je dominantní síla pigmentu, těžkých kovů, „tekutých“ struktur i geometrie blindrámu…

 

kurátor výstavy: Vladimír Beskid