Téma a celkové pojetí výstavy je inspirováno esejem Claude Sinteho Úvahy o zrození grafického jazyka. Termín matrice pochází z latinského mater – matka. V tomto smyslu můžeme uvažovat, že tištěný obraz je „potomkem“ ryté desky. Význam, který přisuzují umělci jednomu nebo druhému, se zde jeví jasně jako stupeň dovršení oidipovského zlomu. Paradox grafiky spočívá v dualitě matrice–obraz. Každá z obou jednotek existuje výhradně pomocí té druhé.

 

Dítě není kopií matky. Aby dosáhlo své vlastní existence, musí se od ní oddělit. Vzniká tak dvojí autonomie. Vzdálenost mezi oběma póly matrice a obrazu je tak velká, že každý má svou vlastní existenci. Psychologové Henri Wallon a Jagues Lacan ukázali, že utváření mluvy dítěte s sebou přináší dvojí zlom: ten, kterým se nemluvně odpoutává od předmětů, které ho obklopují a rozpoznává jejich obrazy, a ten, kterým se dítě odpoutává od obrazů a dostane se k pojmu předmětu. Ve stejné době, kdy dítě tvoří svou mluvu/jazyk, vytváří svou identitu ve dvou fázích: již není integrální součástí mateřského těla, jehož zřetelný obraz si uvědomuje. Je jedincem uprostřed rodiny. Toto poslední stádium se uskuteční plně podle Oidipa. Veškerá forma uměleckého vyjadřování se zakládá na tomto počátečním zlomu. Takto se dostaneme k myšlence pomocí obrazu a dále pomocí piktogramu, který nahradí reálný svět, jehož zobrazení poskytuje pomocí zdánlivého obrazu, dříve než se dovrší pomocí slova.

 

Na výstavě Ex matre je prezentována instalace site-specific z tiskových matric a tisků. Prostředkem prostoru kostela prochází dlouhý svitek tisků, vzniklých otiskem z matric, odkazující k různým biomorfním tvarům na tubusech umístěných na podlaze. Zdůrazněna je zde variabilní podstata díla a čas s možností proměn uspořádání. Na stěnách jsou po obou stranách zavěšeny tiskové matrice z posledního období.