výstava Skrze vrstvy Miroslava Ptáčková 01

„…seděl na zídce a komíhal nohama. Bublifukem, v jehož válci bylo mleté sklo, pouštěl na svět bubliny, které se amébovitě snášely na zem a hranatěly. Některé z nich jako létající koberce utkané ze skleněných vláken si lehaly na zem a tvrdly…“ (Bílý sešit, nedávno)

 

Mirka Ptáčková (*1990) je křehká i pevná zároveň. Je oduševnělá. O duši a duších ještě bude řeč. Je křehká a pevná nejen ve své tvorbě, je taková i v životě. Křehkost a pevnost, soustředění se na všechno, co dělá. Ať už je to její umění, anebo kurátorství výstav – umění těch druhých.

 

Mirka má dobrý základ, co se týká řemesel. Nejprve studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor Kamenosochařství (2005–2009), potom absolvovala obor Design skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně (2009–2014). Dokáže přidáváním materiálu, hlíny, udělat portrét i figuru, ubíráním materiálu, kamene, cokoliv. Umí zacházet se vzduchem. Na UTB začala nalézat sama sebe, jak se říká.

 

Mirčiny objekty obsahující sklo (mléčné sklo, sklovlákno, leptané sklo, hutně tvarované sklo) v různých podobách jsou místa. Jsou to místa s duší. Dovolím si zde zdánlivě prvoplánové uplatnění dvojice významů slova duše. Skutečně, některé objekty obsahují gumovou duši, někdy nafouknutou, někdy nafouknutou částečně. A jindy je splasklá duše křížením přetažena přes tabule skla. A všechny ty realizace mají i svou duši ve spirituálním významu. Ne v prvním plánu ovšem. Jsou objekty, kde je sklo a duše ve vyrovnaném poměru. A jsou objekty, které mají perforovanou duši jako pokožku – sklo je uvnitř a perforovací proniká vnitřní světlo. Je tu taky foukané sklo, kdy to fouknutí je realizováno vypouštěním vzduchu z duše do sklářské píšťaly a dává tak sklu tvar. Na začátku této Mirčiny etapy byl nález duší v otcově garáži. Náhody neexistují! Od té doby používá tato gumová kola ve velikosti od dětského kočárku až po kolo z traktoru. Vzniklo z toho něco, co je původní i půvabné. Hravé. Malé chrámy v době duchem chudé. Spiritualita a elegance.

 

Následuje cyklus skleněných obrazů. Obrazy evokující krajinu. Tady musím připomenout grafické listy Jiřího Johna, jeho inovativní pojetí krajiny a šrafy velkých tušových kreseb z osmdesátých let Václava Stratila, ten stejně jako Mirka pracoval kresbou lazurně. Řád krajiny. Postupuje tak, že na skleněnou tabuli (většinou 70 x 70 cm) lepí černou syntetickou barvou rastr, mřížku ze sklovlákna. Otiskem začerněné mřížky na bílý papír vznikají grafické listy charakteristické tím, že každý otisk je jiný, na rozdíl od klasické grafiky. Opět to jsou krajiny. Mřížky vrství na sebe, někdy síťku zvlní. Souběžně vznikají plátna drobného formátu, na které jsou natažené mesh bannery, mřížky, pojednané syntetickými barvami na sklo. Jsou vícebarevné. Není jich mnoho (zatím), ale považuji je za důležité. Jsou to takové drahokamy svítící v černé řadě, o níž je řeč výše.

 

Aktuální řadou Mirčiných věcí jsou zjednodušeně řečeno proškrabovaná zrcadla. Jsme zvyklí na dívání se do zrcadla, abychom si znovu připomněli svou schránku, svůj obličej. Mirka zachází se zrcadly tak, že se díváme ne do zrcadla, ale na zrcadlo. Zrcadla jsou Mirkou z obou stran proškrabována a vůbec mechanicky pojednávána. I když jsou tyto zásahy gestické, výsledkem je lyrický obraz. Jsou to fragmenty přírody. Příroda sama, neboť fragment obsahuje celek. Křehké obrazy nikoliv ve smyslu vracení pohledu pohled. Jsou to obrazy, které odrážejí cosi, co je mnohem víc, než jen pohled do „poškrábaného“ zrcadla.

 

Skleněné obrazy z cyklu vrstvení černých mřížek byly vystaveny vloni v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku. Vedle skleněných obrazů tady Mirka vystavila i drobné kresby – malby štětcem a tuší. Jemné, subtilní, a přitom monumentální krajiny. Nejsou to marginálie a je jich velká řada. Tuto výstavu považuji na cestě Mirky za významnou, protože kurátor výstav ve zmíněné galerii Mirek Koval si vybírá. A vystavující tam tímto dostává jakési posvěcení.

 

V roce 2020 byla Mirka oceněna. Vyhrála Secondary archiv. To je ocenění od Katarzyna Kozyra Foundation (Polsko), ve spolupráci s Meet Factory (ČR), Easttopics (Maďarsko) a Bjornsonova (Slovensko). V rámci Open Call pro umělce – ženy narozené po roce 1989, pro všechny umělecké obory, z každé země V4. Za Českou republiku byla vítězkou právě Mirka Ptáčková.

 

kurátor: Pavel Preisner