Tématem výstavy je monochrom, jejž autoři uchopují na základě osobní zkušenosti, a nabízejí díla, která ač se nevyznačují znaky narativnosti, mají schopnost hlubokého sdělení.

 

Atsuo Hukuda (*1958) je ovlivněn 60. a 70. léty, zejména tendencemi minimalismu a konceptualismu. Jeho tvorba se po desetiletí točí kolem snahy o spojení východní tradice se současnými aspekty umění západního. Při tomto hledání nachází staré materiály, které byly dlouho odsunuty stranou hlavního proudu, jako například lístkové zlato a stříbro či japonský lak uruši, jejichž prostřednictvím zkoumá identitu japonského umění.

 

Dílo, které přiváží do Prahy, bylo poměrně náročné na výrobu, neboť jeho základem je hadí kůže (černá a bílá), jež se pracně zpracovává, stříhá na čtverce 3 × 3 cm, poté vyztužuje látkou a skládá do velkých formátů. V některých případech ji Hukuda kombinuje s plátkovým zlatem nebo nechává vyniknout její samotnou strukturu pomocí vosku. Tento již poměrně vzácný materiál autor zvolil v rámci tradice, která se váže k období Tumulus (Kofun), kdy právě had byl jedním z votivních darů v rámci pohřbívání.

 

Další práci, kterou zde Atsuo Hukuda představuje pod názvem Zhu (Rumělka), charakterizuje červená (rumělková) barva a váže se rovněž k tradicím období Kofun. Červený pigment byl často aplikován do rohů mohyl nebo s ním byly mohyly dokonce vymalovány a sloužil jako konzervant amuletů a špatností. Autor využívá tuto barvu při tvorbě šesti lakovaných maleb, na něž použil pigment z okinawského korálu. Jedná se o barvu speciální, kterou nelze uměle reprodukovat.

 

Shuhei Fukuda (*1997) rovněž vychází z tradice japonského umění, a to především malby. Zajímá se o vztah mezi hmotnou proměnlivostí a vnitřním světem v rámci procesu stárnutí. Do Kvalitáře přiváží práce z cyklu, kterému se věnuje poslední dva roky. Základem těchto děl je stříbrná fólie, jež prošla chemickou reakcí a jejíž proměna je závislá od reakce kontaktu se vzduchem. Pozornost zaměřuje na přírodní jevy, které jsou základními prvky života. Zkoumá svůj vlastní přístup ke světu za použití tradičních technik a materiálů.

 

Ve své tvorbě využívá japonského papíru a plátkového stříbra jako základu díla sestávajícího z monochromatických ploch, které podléhají fyzickým a klimatickým podmínkám konkrétní geografické lokality. Tento proces mu umožňuje analyzovat, jak čas spolu s okolním prostorem zasahují do proměny díla, jeho fyzických i vizuálních podob. Estetická změna je konstruována jako výsledek souhry mezi krajinou, prostředím a vlastním materiálem, tedy listem stříbra.

 

Výstava Monochrom je komorním vhledem do současného japonského umění. Setkáváme se s díly nepodléhajícími módním trendům, s díly umělců, otce a syna, kterým se daří velice citlivě intervenovat do daných prostorů a vytvořit prostředí naplněné tichem, krásou a klidem.