Dílo Jana Merty je v prostoru českého současného umění významně přítomné už od druhé poloviny 80. let především v souvislosti s nástupem generace Tvrdohlavých a odborné publikum jej průběžně sleduje se zájmem a respektem… Logikou svého díla patří k těm umělcům, kteří významně přispěli ke změně v chápání umělecké tvorby v našem kontextu.
Tiché a soustředěné kvality Mertovy tvorby jako by zároveň vytvářely určitou bariéru, která brání v hlasitém uznání její výjimečnosti a souměřitelnosti s vrcholnými projevy českého umění dvacátého století. Není totiž ani proklamativní, ani ji nelze jednoznačně zařadit do existenciálního a imaginativního proudu českého malířství, nemá vysloveně expresivní ráz, jenž bývá ztotožňován s esencí moderní malby. Nenaplňuje představu outsiderství, z níž se v posledních letech stalo klišé, ani provokativně neironizuje či nezpochybňuje instituci malířství. Toto dílo stojí na vlastních základech, aniž by se uzavíralo před aktuálními trendy, jichž si všímá tehdy, kdy to má pro autora smysl…
Každý jeho obraz je budován zcela samostatně a jeho námět, kompozice, význam i provedení jsou zacíleny k předání zvláštní zprávy, k vybudování svébytného univerza.
(kráceno)

Marek Pokorný