Tvorba Pavly Malinové poslední době osciluje a výrazně se obrací k médiu kresby. Kresba pro ni byla vždy pokusem formulovat „průzračně“ vlastní prožitky. Dodává ji pocit jistoty a uhranutí. V kresbě ovšem spatřuje možnosti, jež jiné médium nenabízí. Preciznost linearity ji umožňuje otevřít otázku detailů a celku. Práce autorky se vyznačují bohatou formativní hrou s prožitkem, který je základem její imaginarity. Toto tavení, přeskupování a formování tvarosloví popírá perspektivní či racionální uvažování. Je to svět, který je vybudován na metaforických pozicích a obalený do ironického hávu. Je vidět, že autorka miluje všechno to, co je hybridní, jiné, především kreativní. Má ráda masky, převleky, pohádky, bizardnosti, absurdity, dada, kulisy, filmy (Lynch, Kubrick…). V těchto kulturně – sociálních fenoménech hledá podněty pro svou tvorbu. Ukazuje střet možných realit s „absolutní“ imaginací. Kontradikce forem produkuje určitý druh napětí. Svoboda kreace utváří obrazovou formu. Práce z posledního roku spojuje téma vody jako živlu, který očišťuje „kruté“ prožitky reálného bytí.