Počátek galerie jako právně samostatné instituce lze hledat v období po druhé světové válce. Musejní kuratorium v Liberci, které mělo vyřešit budoucnost výtvarných sbírek Severočeského muzea, bylo ustaveno již 19. září 1945. To rozhodlo, že galerie zůstane organizační součástí libereckého muzea, ale zároveň, že sbírky výtvarného charakteru budou přestěhovány do samostatné budovy. Liberecký grafik a patriot Jaro Beran se ihned v poválečných dnech začal zajímat o osud za války ukrytých výtvarných sbírek, a proto byl tehdy kuratoriem pověřen úkoly vztahujícími se k zajištění jejich dalšího osudu a nalezení vhodných prostor pro jejich uchování a prezentaci. O rok později, tedy na počátku roku 1946, byla galerii přidělena budova, ve které sídlí do dnešních dnů.
 
Od roku 1949 bylo Severočeské muzeum, potažmo galerie, krajskou institucí. Roku 1953 došlo k jejímu právnímu osamostatnění v rámci státem vytvořené sítě státních galerií. Logicky se prvním ředitelem stal Jaro Beran. Roku 1958 ho ve vedení vystřídala mladá historička umění PhDr. Hana Seifertová. Ta se zasloužila nejen o rozsáhlé stavební úpravy budovy, vybudování cenné sbírky nizozemského malířství 16.–18. století, ale především o velmi pozitivní vnímání galerie nejen odborníky a výtvarníky, ale především širokou veřejností. Díky bohatému výstavnímu programu, do kterého zařazovala významné sochařské prezentace (např. legendární Socha a město, 1969) a výstavy mladých výtvarníků, kteří byli z politických důvodů v pražských výstavních síních odmítáni, se liberecká galerie stala velice respektovanou institucí. Tyto chvályhodné aktivity se ovšem obrátily proti ní a kvůli své občanské angažovanosti musela odejít v roce 1970 z vedoucí pozice.
 
V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se na pozici ředitele vystřídali Vladimír Volšička a Věra Pavlišová. Aktivity galerie stejně jako jiných kulturních zařízení byly politicky ostře sledovány. Výstavní počiny se nevymykaly z běžné produkce té doby, tzn. musely být „politicky nezávadné“. Občas se podařila výjimka a v galerii se uskutečnila zajímavá výstava autora s originálním pohledem na svět. Tehdy program v galerii kurátorsky zajišťovala Mgr. Naďa Řeháková.
 
K velkým změnám došlo po roce 1989. V následujícím roce se ředitelkou stala PhDr. Věra Laštovková, která měla možnost vytvořit novou image liberecké galerie. S kurátorkou Mgr. Evou Výtiskovou dbaly o zachování vysoké úrovně péče o svěřené sbírky a kvalitní výstavní program. Oblastní galerie v Liberci, stejně jako více než dvacet ostatních českých a moravských sbírkotvorných institucí, se stala roku 1991 příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. O rok později vzniklo za účelem intenzivnější odborné spolupráce profesní sdružení s názvem Rada galerií České republiky, jehož se stala liberecká galerie členem. PhDr. Věra Laštovková navíc přispěla k jejímu rozvoji a aktivně se podílela na aktivitách Rady galerií ČR jako dlouholetá předsedkyně Komory ředitelů. V devadesátých letech 20. století byly liberecké sbírky zapsány do Centrální evidence sbírek (CES) při Ministerstvu kultury ČR. Tato databáze je veřejně přístupným seznamem velké části movitého kulturního dědictví České republiky.
 
V roce 2001 došlo k další významné legislativní změně. Většina kulturních institucí byla převedena z Ministerstva kultury ČR na nově vzniklé kraje a Oblastní galerie v Liberci se od 1. října 2001 stala jedinou sbírkotvornou galerií – muzeem umění Libereckého kraje.