Výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem představuje vztah spisovatele Franze Kafky k výtvarnému umění a vizuální kultuře jeho doby. Kromě toho se formou odkazů věnuje také Kafkově vlastní kreslířské tvorbě.

 

Divák Franz Kafka se zajímal nejen o obrazy vysokého umění, ale také o projevy populární kultury, zahrnující obrázkové časopisy a plakáty, filmy, fotografie, tanec, cirkus a kabaret. V různorodosti obrazů, které Kafku v jeho každodennosti obklopovaly, můžeme vidět paralelu k multilingvismu, charakteristickému pro tehdejší Prahu a celý středo- a východoevropský prostor. Při průchodu svým městem byl Kafka vystaven změti jazyků – češtiny, němčiny, němčiny židovských intelektuálních vrstev, německé “kreolštiny” českých kuchařek a sluhů, moderní hebrejštiny spojené se sionistickým hnutím, a po roce 1914 také jidiš židovských uprchlíků z východu.

 

Podobně pestré byly také vizuální podněty útočící na Kafkův zrak. Nároží městských domů byla pokryta plakáty, v nichž se střetávala estetika historického eklektismu a akademismu se secesním dekorativismem a japonismem přelomu století, a později také s echy kubismu, v Praze mimořádně vlivného. Na výstavách Spolku výtvarných umělců Mánes se Kafka mohl setkat s francouzským impresionismem, postimpresionismem, českým secesním symbolismem a kubismem, či severským symbolistním expresionismem. Na výstavách Krasoumné jednoty a Spolku německých výtvarných umělců v Čechách se konfrontoval s představiteli salonní malby z center německé říše i s představiteli německočeského spiritualismu. V Klubu německých umělkyň mohl vidět tvorbu malířek a sochařek z Prahy, Olomouce, Brna, Vídně, Mnichova a dalších center německojazyčné výtvarné kultury, uplatňujících konformní malířské postupy, ale také reflektujících výtvarné inovace. V pražských biografech sledoval exaltovaný výraz gest a obrazů evropských a amerických němých filmů, navštěvoval představení ruského i francouzského baletu a v kabaretech pozorně vnímal postoje a pohyb doprovázející zpěv, tanec i recitování varietních umělkyň a umělců.

 

Výstava se pokusí tuto obrazovou mnohost představit dnešnímu divákovi prostřednictvím děl různých médií. Zároveň položí otázku, jakým způsobem se Kafkovy vizuální zkušenosti mohly promítat do jazyka jeho textů. Kafka nesourodé obrazy dokázal hltat, detailně pozorovat a popisovat, nikdy je však nekategorizoval, neinterpretoval ani nesoudil. Zároveň k vizuálním vjemům pociťoval určitou nedůvěru. Ve svých denících a dopisech hovořil o touze, kterou v něm obrazy probouzely, aniž by poskytovaly její uspokojení. Spisovatelovy ambivalentní pocity vůči vizualitě se promítly do některých pasáží jeho povídek a románů, čerpajících sílu z napětí mezi obrazem a jazykem.

 

Vystavena budou díla přibližně z 25 českých a 6 zahraničních (zejména německých a rakouských) muzeí, galerií, knihoven, archivů i soukromých sbírek.