Čas se drolí jako kámen. Vrstvy vzpomínek, hlasů a snů se proměňují v písek, který protéká mezi prsty, stejně jako chvíle, kdy jsme si ještě pamatovali, kým chceme být.

 
Ústřední část výstavy tvoří audioinstalace, v níž zaznívají odpovědi dětí ze základních škol Blanska. Dětské hlasy chtějí, aby jim bylo nasloucháno, vyžadují pozornost a pobízí diváka k přiblížení se. Mluví o svých snech, městu, rodinách a vztazích, co je tíží a kde se cítí bezpečně. Ke zpomalení jsou zde záznamy starších obyvatel města Blanska, kteří sdílí své zkušenosti, jak se jejich sny a město proměnili v čase, který už pocítili. 

 
Z rozhovorů a obrazů se skládá krajina, v níž se minulost dotýká přítomnosti. Mezi generacemi vzniká prostor napětí i porozumění, zkratka místo, kde se sen může znovu zrodit. Od kamene k písku je meditací o čase, který se rozpadá, a o tom, co zůstává mezi námi, když se měníme. 

 

kurátorská koncepce: Libuše Kopůncová, Jan Schulz