Soubor diapozitivů a fotografií Karla Cudlína zachycuje městskou scenérii po odchodu posledních sovětských oddílů Střední skupiny Sovětské armády z Milovic.

Vojenský výcvikový prostor Mladá u Milovic s rozlohou skoro 6000 hektarů je přibližně 40 km od Prahy v okrese Mladá Boleslav. Milovice jsou příznačně spojeny s nedávnými pohnutými dějinami Československa. Po sovětské akupaci v srpnu 1968 zde byly umístěny divize okupační armády a byly postaveny nebo přestavěny budovy kasáren ženijních a spojařských útvarů, radiokomunikačních ústředen a motostřeleckého pluku s řadou podzemních skladů pohonných hmot, muničních skladů a bunkrů, paneláky pro důstojníky a jejich rodiny. Během dvaceti let pobytu Sovětské armády zde vznikla podivuhodná enkláva přemístěného “teritoria” kde panoval autonomní politický, ekonomický, finanční, architektonický, ekologický a právní režim.

Odchod sovětských vojsk v roce 1991 je popisován jako jeden z nejvýznamnějších momentů v novodobé historii naší země. Před dvaceti lety vojáci sovětského impéria opouštěli postupně také vojenskou oblast Milovice, kde tehdy podle oficiálních údajů žilo víc než 70 tisíc příslušníků sovětské armády a 40 000 civilistů. 19. června 1991 odjel z milovického nádraží poslední rychlík východním směrem a s ním opustil Československo poslední voják okupační armády. Výcvikový prostor Mladá byl předán zpět pod státní zprávu a “postmilitární zóna”, kde žilo 100 000 lidí se proměnila v prázdnou krajinu.

Fotografové Karel Cudlín, Dana Kyndrová, nebo Vojta Dukát využili tehdy nabídku zaznamenat příběh, jak druhá nejmocnější armáda světa opouští území, které Moskva považovala donedávna za pevnou součást svého světového impéria. Soubor diapozitivů a několik fotografií Karla Cudlína zachycuje prostřednictvím obrazů reliktů kulturního transferu příběh odchodu divizí Střední skupiny Sovětské armády z Milovic i z jiných českých lokalit. Vedle sérií dokumentárních fotografií, zpodobňující momentky z přesunu armády a vojenské techniky se Cudlín zaměřil také na průzkum etnografických objektů – na formu vojenské tvořivosti. Pod dohledem důstojníků vyzdobovali vojíci kasárna, provozní budovy a parky kolem “kejváků”- jak byly lidově nazývány chatrné paneláky – nástěnými malbami, slogany a dalšími výtvarnými artefakty. Jejich neumělá poetika, spojující “militaristický ruský folklor” s sovětskou estetikou je objektem desítek barevných dipozitivů, které Karel Cudlín během svých expedicí do Milovic a dalších lokalit shromáždil. Výběr z této kolekce, kterou autor představuje na této výstavě poprve, je doplněn o videodokument Vojtěcha Höniga, který společně s Cudlínem natočili letos v Milovicích.

Výstava připravená ve spolupráci s týdeníkem Respekt je věnována dvacátému výročí odchodu posledních divizí Sovětské armády z Československa.

Karel Cudlín (narozen roku 1960) absolvoval gymnázium Na Pražačce v Praze. Již na gymnáziu se začal zabývat fotografováním. Po maturitě začal studovat střední školu sociálně-právní (1979-1981) a při studiu se systematicky věnoval fotografii s romskou tematikou. Po studiích byl krátce zaměstnán u Pohřební služby a poté nastoupil do družstva Fotografia, kde pracoval jako fotoreportér (1981-1983). V roce 1987 absolvoval katedru umělecké fotografie na FAMU. V roce 1988 samostatně vystavoval v tehdy prestižní síni Fotochemy v Praze a byl přijat jako fotoreportér do týdeníku Mladý svět. Od roku 1992 spolupracoval s deníkem Prostor a krátce také působil v Lidových novinách. Po roce 1989 se zabýval otázkou utečenců, ve svém volném díle často vypráví příběhy Romů, utečenců či ukrajinských dělníků, fotografoval odchod sovětských vojáků z Československa. V letech 1994-1996 pracoval pro agenturu ČTA. Mezi roky 1996 a 2003 patřil do skupiny fotografů prezidenta Václava Havla. Od roku 1996 sleduje běžný život na pozadí dlouhodobého politického konfliktu v Izraeli. Cudlín fotografuje především v České republice, ale pravidelně se věnuje i Ukrajině a Izraeli. Jeho první monografie vyšla roku 1994. Autorsky se podílel na knize Izrael, vydané v roce 1998. V současné době je Karel Cudlín na volné noze, dlouhodobě spolupracuje s Respektem a Revolver Revue. Jeho fotografie se nacházejí v řadě soukromých sbírek v Evropě, USA a Izraeli.

Vojtěch Hönig pracoval jako projektový manažer neziskových organizací v zemích východní Evropy a jižního Kavkazu. V Respektu má od září roku 2009 na starosti videa s nejrůznější tématikou z České republiky i ze zahraničí.