Václav Šerák (1931), Václav Šerák je výjimečná osobnost české a evropské keramiky. Věnuje se různým oborům keramické plastiky a designu. Jeho tvorba se vyznačuje prolínáním námětů ze sochařství do designu a jejich paralelním řešením. Hlavními tématy, přenášenými do obou oborů, jsou fragmenty architektury: hliněné plátové konstrukce s otiskem struktury či otiskem tkaniny, točený, dekonstruovaný reliéfní půlkruh a tordovaný sloup s výrazným barevným zpracováním povrchu. Pro jeho práce jsou příznačné dynamické tvary, velkorysé proporce, uměřený detail a expresivní tvarové a barevné pojetí plastik. Jeho tvorba přesahující běžný rámec pojetí keramiky inspirovala a ovlivňovala dění v tomto oboru v Evropě i v zámoří.

Od počátku šedesátých let Václav Šerák spolupracoval s průmyslem. Celý život se zajímal o technickou stránku vzniku silikátových materiálů a díky jejich vynikajícím znalostem a materiálovým a tvarovým experimentům přicházel s inovacemi, které používal v ateliérové tvorbě a v autorském designu. Osobitý, monumentální a expresivní styl uplatňoval také v realizacích v architektuře — od počátku devadesátých let ve spolupráci s architektem Bohumilem Chalupníčkem — a poněkud netradičně ve sněhových a ledových plastikách společně s Jiřím Laštovičkou a Petrem Říhou. V roce 1966 Václav Šerák založil s Luborem Těhníkem, Pravoslavem Radou a Bohumilem Dobiášem mladším keramické sympozium v Bechyni, dodnes nejdéle kontinuálně pořádané sympozium na evropském kontinentě.

V roce 1990 Václav Šerák začal vést ateliér keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl v roce 1992 jmenován profesorem. V porevoluční atmosféře uváděl studenty do dění ve volné keramické plastice a designu uplynulých let za hranicemi naší země. Šerákovi žáci v současné době zásadně ovlivňují podobu českého designu a není náhodou, že všechny vysokoškolské a univerzitní ateliéry zabývající se keramikou v Čechách a na Slovensku vedou právě Daniel Piršč, Antonín Tomášek, Gabrilel Vach a Maxim Velčovský.