Tíže a těžkosti nás táhnou dolů. Kosti sesychají a mysl sesedá. Ale jako vztyčený prst Jana Křtitele zní vzkaz Olafa Hanela: Pomni na fyzický pohyb i let duše vzhůru. Jeho vzkaz nesou vzletné bubliny v cyklech prací na papíře, sochy věží z vršících se kbelíků nebo náprstků, kresby připomínající ideální obratle. Eugen Brikcius mluví o Hanelově „svislé extázi“.

Vysoký, štíhlý a sám jako jeho sochy, obrácen tváří k nebi. Olaf Hanel trpělivě přidává čáru k čáře ve svých pracných kresbách a grafikách, vyvažuje barvy rotujících kruhů, které se vydělují z chaosu připomínajíce mandaly. Průběžně mění svoje umělecké vyjádření s jedinou výjimkou – Bublinami. Už 40 let je oživuje – vdechuje život tušovým bublinám, které chytá a „špendlí“ na papír jako vzácné motýly. Černé i barevné se mu k radosti otiskují na papíře. Hanelovy bubliny charakterizuje ve svých textech Josef Koutvor a píše o poselství ticha.

Ve vyprahlosti letošního léta doufáme i ve vzdálené mávnutí motýlích křídel. Mávnutí kdesi vysoko rozežene vítr a ten k nám donese aspoň pár kapek. Ať jsou Hanelovy bubliny předznamenáním naší naděje a potěšením, než nám řádně zaprší.
Pavlína Bartoňová