Výstava obrazů Oldřicha Tichého, jehož básnivá i hluboce sebereflektující tvorba staví na fragmentech, znacích, archetypálních symbolech a jednoduchých kompozicích, v nichž bývá zakódována krajina, historie, touhy, sny, víra i poznání.
Oldřich Tichý (*1959, Zlín) po ukončení SUPŠ v Uherském Hradišti pracoval v Psychiatrické léčebně v Kroměříži jako arteterapeut, v letech 1980-1986 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér prof. Jiroudka). Oldřich Tichý tvoří v ústraní malé vsi Dojetřice blízko Sázavy. Pro vlastní tvorbu zdůrazňuje moment vlastního nazírání světa a vlastního prožitku mnoha okamžiků, z nichž se skládá lidský život. Svou cestu vidí v dobré znalosti malého prostoru, v němž žije, ve snaze poznat sebe. Maluje liduprázdné „krajiny duše“ s dominantními přírodními znaky a fragmenty. Tichého tvorba staví na fragmentech, archetypálních symbolech, znacích, na jednoduché kompozici. Od původních znamení, oken, průhledů do „jiných světů“ se vydává do labyrintů linií a prostupů existujících v subtilně definovaném prostoru. V jeho obrazech je zakódována krajina, historie, touhy a sny, víra a poznání. Tvorba Oldřicha Tichého má pevné těžiště v klasické malbě, je i básnivá i hluboce sebereflektující, hledá smysl v životě i v obraze. Autorova rozprava o skutečnosti, o světě i vlastním určení v něm, je vedena schopností rozumět a obrazem znovu zviditelnit, co nám skutečnost říká a jak se na nás obrací. Tichý pochopil, že i v tom nejmenším, bezprostředně blízkém, čeho se může dotýkat, se člověku otevírá možnost rozumět duchovnímu rozměru vlastního života. Výstavu obrazů doplňují objekty a doprovází ji obsáhlý katalog.