Z cyklu Osobnosti

29. června – 3. září 2017

Výstava představí výjimečný soubor prací na papíře, jež vznikaly během autorova nuceného exilu ve Vídni od osmdesátých let až do roku 2008. Navýsost plasticky zpracované, bravurní figurální kresby poukazují ještě výrazněji, než je tomu v malířském díle, na symbiózu umělcova sochařského základu s malířstvím. Figura se stala základním námětovým elementem tvorby, ve které Otakar Slavík (1931–2010) stále zvažoval vztahy mezi tématem a jednotlivými zobrazovanými prvky pomocí barev. Stejně jako v malbě, řešil i v kresbě otázky týkající se barvy samotné, otázky tělesnosti a prostoru.

     Kresby voskovým pastelem, akrylem a smíšenými technikami nejsou anatomickými studiemi, přestože jasně poukazují na to, co všechno umělec o figuře ví. Silné vnitřní napětí těl, jejich emocionální cítění, se „prodírá“ barevnými znaky až na povrch kompozice. Centrální téma plastické figury umístěné v neurčitém prázdném prostoru vystihuje s jistotou zkušenost lidského těla, jak v jejím osamění, tak v lyrickém spočinutí i vitálním vzepětí. Výstava znovu připomene mimořádnou uměleckou osobnost evropského významu, již spojuje s Galerií moderního umění dlouhá historie započatá účastí na 1. mezinárodním malířském symposiu Roudnice´70, které uzavřelo nadějnou kapitolu šedesátých let v životě Otakara Slavíka i roudnické galerie.