Poválečná architektura, a brutalistní architektura zvláště, pravděpodobně nikdy nebyla tak populární jako nyní, alespoň ne od doby, kdy byla původně postavena. Navzdory jisté přetrvávající nevraživosti se po celém světě od Hongkongu přes Uzbekistán, Brazílii, Ukrajinu až po Británii konají komentované procházky, vydávají se fotoknihy, filmy a spousta spotřebních předmětů, jako jsou hrnky, mapy a modely, které připomínají a oslavují stavby 50.–70. let. Zároveň však socialistické hodnoty, které tyto stavby tak často ztělesňovaly, jak ve východní a západní Evropě, tak celosvětově, nebyly nikdy méně přítomné ve veřejném životě nebo v nových stavebních projektech. Na příkladech zejména z Velké Británie se tato přednáška bude ptát, co se stane, když jsou poválečné budovy úspěšně “konzervovány” a “zachráněny” před demolicí ve zcela odlišném kontextu neoliberálního kapitalismu. Byla etika brutalistických staveb zavržena, zatímco jejich estetika byla oslavována? A existují lepší příklady zachování architektury i hodnot poválečných staveb?

 

Owen Hatherley je londýnský spisovatel, který píše o estetice a politice mimo jiné pro Architectural Review, The Guardian a London Review of Books. Je autorem mnoha knih, z nichž nejnovější jsou Modern Buildings in Britain: a Gazetteer (Penguin, 2022); Artificial Islands (Repeater, 2022), která získala ocenění za nejlepší knihu a nejlepší monografii v soutěži Architectural Book Awards 2023; a Transitional Objects (The Modernist, 2023). Působí jako editor v nakladatelství Jacobin. Jeho první kniha Militantní modernismus (2009) byla přeložena do češtiny v roce 2021.