Palo Macho a Jana Hojstričová – Permanentní risk
Tím, čím lustr potvrzoval svou hodnotu, proč svou majestátní přítomností vybízel k pravidelné péči o krásné segmenty, byla vzpomínka na ty, jejichž životů se svým světlem dotýkal. To, co se v těch chvílích doopravdy dělo, nebylo slyšet. Slyšeli jsme jenom cinkání křišťálových ověsů, pozorovali jsme chvění leštěných ploch skla a poskakování světýlek na bílé zdi. Toto dědictví jako seismologický přístroj ohlašovalo riziko. Riziko vzdálené a přítomné.
Instalace Permanentní risk tematizuje pozici jistot naší každodennosti. Touha spolehnout se na něco, spolehnout se na někoho, mít pocit nebo iluzi bezpečného místa, kde nejsme ohrožení, je to, co často hledáme. Hlavním objektem site-specific instalace je původní křišťálový lustr ve výstavním prostoru Galerie Synagoga jako symbol světla, řemeslné práce, honosnosti a častého dědictví, který je svojí křehkostí spolehlivým detektorem změn.
Křišťálové prismy – broušené ověsy – reagují citlivě na světelnou, zvukovou, seizmickou změnu, reagují na proudění vzduchu svým pohybem, zvukem a avizováním potencionální destrukce. Jak labilní je krása a estetika křišťálových ověsů. Jejich hodnota i pevnost jsou snadno pomíjivé. S touto pomíjivostí je ohrožen i čas prožitý pod světlem lustru. Nebezpečí ztráty jistoty vizualizujeme v prostoru synagogy prostřednictvím obrazových stop promítaných na podlaze, „pohozených“ fotografií detailů lustru, manipulovanými fotogramy stínů a třpytícího se světla. Někde poblíž jsou připravena nová skla ve tvaru ověsu poněkud obludné velikosti. Naděje na rekonstrukci by byla, nevíme ale, zdal-li je to ta pravá podoba.
Vertikální osa lustru se vychýlila. Nebo se nám vychýlil svět? Je tento svět ještě náš? Efektní světlo broušených fazet a hran promítnuté na stěnu jako zbytková sláva křišťálového skla se zachvěje, ustálí, zakmitá a ztichne. Vytoužený klid nenalézáme, vychýlení vertikály z našich pozic neovlivníme. Na instalaci můžeme nahlížet ze dvou podlaží. Která je naše současná pozice? Dole mezi zbytky iluzí a možných nadějí nebo nahoře, kde horizontála sestavena z polic ukazuje vnitřní souvislosti skleněných obrazů, jejich vizuální přítomnost, zachycuje koncepci tvorby a mapuje vývoj vybraných témat? Pomocí těchto horizontál se snad dokážeme zorientovat v následujících dnech, nebo najdeme cestu z labyrintu, ve kterém jsme se ne vlastní vinou ocitli.
Odmyslíme-li si doutnající zkázu pod námi, mohli bychom nabýt jistoty, že aktuálně je nebezpečí zažehnáno.