Pavel Jasanský

Vystudoval geologii, kterou vlastně nikdy nedělal. Fotografoval již během studií a od úspěšných komerčních zakázek přešel postupně do úplného undergroundu. Oblíbil si dokumentární fotografii i multimediální díla, a dokonce vytvořil pravděpodobně první „videosochu” v Česku. Znáte Pavla Jasanského?

Ve své volné tvorbě se profiloval jako fotograf s výjimečnou empatií a postřehem. Ten uplatnil i ve volné dokumentární fotografii, dlouhodobě zobrazující emotivně vypjaté mikrosvěty ústavů a nemocnic, hřbitovů i masopustů. Dokumentární tvorbu završil rozsáhlým cyklem Nová krajina, noví obyvatelé (1985–1990), který bychom mohli označit jako „subjektivní dokument“, ukazující mimoděk stadium „zahnívajícího socialismu”, často pomocí citací absurdních civilizačních a mediálních přízraků.

Protipól Jasanského dokumentární tvorby tvoří multimediální díla, počínající spoluprací na projektu Most (1981–1982) a pokračující v průběhu 80. let přemalbami fotografií a multimediálními instalacemi. Vrcholem těchto intermediálních snah je zřejmě první „videosocha“ v Čechách: monstrózní instalace Divák (1989).

Závěrečnou kapitolu Jasanského díla představuje projekt, který završuje jeho celoživotní osobní vazby a spolupráce: Podepsané fotky (1965–2015) jsou obsáhlým albem Jasanského současníků a představují kroniku jeho vlastního života.