Pavel Šimíček svůj umělecký přístup charakterizuje jako „podvědomou práci s informacemi různých postřehů, asociací, pocitů“. Při vytváření díla je pro něho důležitý především samotný proces ustalování obsahu i formy, kterému ponechává vlastní volnost: „věci si v určité chvíli samy řeknou“, kudy se budou ubírat, „jakou budou mít kompozici, jaký materiál bude zvolený a v jakém prostředí budou využity.“ Pro Výklady AXA vytvořil parafrázi všudypřítomné a všeprostupující nekonečné linie. Použil materii kovu a zvolil ostře zalamovanou dynamickou formu. Nechává ji vystupovat z vymezeného prostoru, navozuje dojem vymknutí se z řádu, nevyzpytatelnosti, momentu ohrožení. Zřetelnou expresi současně kombinuje s technicistní estetikou. Jednotlivá okna výkladců tak proměňuje v obrazy-záznamy odvíjejícího se grafu. Práce evidentně navazuje na autorův ranější dřevěný Histogram (2006) nebo acrystalový Histogram-reliéf (2007). Zajímá jej i transformace takové vědecké odosobněnosti do vegetativní organičnosti (Saguaro – Carnegiea gigantea, 2012).
Současnou instalací Pavel Šimíček zpřítomňuje rozsáhlou sféru možností prostorového pojetí linie. Zmiňme například Vasilije Kandinského, který se v publikaci Bod, linie, plocha zabývá zalamovanou linií vzhledem ke konstruktivistickým tendencím. František Kupka ve své studii Tvoření v umění výtvarném zdůrazňuje, jak při vytváření seskupení nepravidelných linií by každý formální moment měl být zdůvodněn smyslem celku. Ostře zalomená linie je charakteristická například i pro rukopis Stanislava Zippeho, kterého zaujala dematerializovaná rovina zacházení s elementárními výrazovými prvky. Práce tohoto typu ze 70. let označoval jako „konstrukce světelnými kresbami“. Pavel Šimíček formu geometrizované linie použil již v objektu Mrak II (2011), a to v kontrastu s amorfní materií. Současnou představu všudypřítomné prostupnosti neviditelného prvku tušíme již v jeho ranějším zaujetí fenoménem fraktálu, kde podněcuje k přemýšlení o vzájemnosti mikrokosmos-makrokosmos. Ve Výkladech AXA dynamismem linie významově posiluje specifikum samotného prostoru, určeného pro rychlé procházení, okamžikový a periferní vjem.