Výstava představuje průřez tvorbou dvou výrazných jihlavských osobností, pedagogů a výtvarníků, ale především dlouholetých přátel – sochaře Pavla Tomana a malíře Josefa Macka.

 

Jihlavský rodák Pavel Toman (*1956) je nejen pedagog, významný organizátor kulturního života v Jihlavě a dlouholetý předseda Spolku výtvarných umělců Vysočiny, ale především sochař. Vystudoval na filozofické fakultě obory psychologie, ruština a dějepis. Jeho pedagogická činnost je spjata s jihlavskou Střední školou stavební, kde působil jako učitel a také ředitel. Svoji sochařskou tvorbu zahájil drobnými šperky a miniaturami, postupně pak přecházel k rozměrnějším dílům a abstraktním skulpturám. I když na počátku experimentoval s různými materiály, zaměřil se později téměř výhradně na dřevo, které nejvíce odpovídá jeho tvůrčím záměrům, a které někdy kombinuje s kovem nebo přírodním kamenem. Vznikají tak většinou rozměrnější sochy abstraktních i organických tvarů, tematicky odrážející jeho zájem o vznik života, nekonečnost prostoru, působení přírodních živlů, ale i zachycení emočních stavů a plynutí v čase. Od roku 2001 je členem Spolku (dříve Sdružení) výtvarných umělců Vysočiny, jehož vedení později převzal právě po Josefu Mackovi. Na svém kontě má řadu individuálních i skupinových výstav doma i v zahraničí.

 

Mezi významné osobnosti Vysočiny neodmyslitelně spojené s Jihlavou patří také malíř, grafik a pedagog Josef Macek (1936–2021). Narodil se v Sázavě u Žďáru nad Sázavou, po maturitě na gymnáziu v Novém Městě na Moravě vystudoval v letech 1959–1963 jihlavský Pedagogický institut s aprobací český jazyk, dějepis a výtvarná výchova. V Jihlavě poté trvale zakotvil a věnoval se dlouhá letá právě pedagogické činnosti, tu od 80. let obohatil o vlastní výtvarnou tvorbu, která jej naplňovala pocitem volnosti, svobody a seberealizace. Vzdělání uměleckého směru získal především u jihlavských výtvarníků Josefa Kose, Josefa Bulanta, Karla Hyliše a Aloise Toufara. V Mackově abstraktní tvorbě se odráží zejména jeho vztah ke krajině, zájem o problematiku lidského bytí a vlastní prožívání skutečnosti. Jeho důmyslně promyšlené malířské kompozice se vyznačují spontánním malířským rukopisem plným dynamiky, tvarovou stylizací a expresívní barevností. Od roku 1985 byl členem Sdružení výtvarných umělců Vysočiny (při Unii výtvarných umělců ČR), kterému také několik let předsedal. Také jeho výstavní činnost ať už spolková, kolektivní nebo autorská je velmi bohatá.