Petr Gruber: Odraz stanoviště
Petr Gruber se od počátku své malířské dráhy věnuje tematizaci současné krajiny. Je to však aktualizované pojetí krajinářství s přesahem, které nelze zaměňovat s pouhým plenérismem, rozuměj reprodukováním krajinného okamžiku in situ. Podstatným momentem vstupu do problematiky je integrace daleko širšího horizontu autorova zájmu, pro který v prostoru volné i obydlené přírody nachází odpovídající scénické záběry. V tom, co se snaží zpřítomnit prostřednictvím malby, se výrazově ocitá blízko filmovému scénáři, který si hledá odpovídající exteriér, zohledňuje poetický stav záběru (v celé žánrové škále, od pohádkové nálady až k hororu), a na němž pak staví a podprahově rozehrává interaktivní vztah s divákem. Zájem o prázdná lesní zákoutí, o vylidněné chatové oblasti a horské boudy v čase po sezóně, o zazimovaná letní sídla a naopak o odpočívající letní sjezdařské areály, prozrazují Gruberovu fascinaci tzv. odloženým či převrstveným časem, překrytím sezónního provozu časem odpočinku, „bezčasím“, které odkazuje k minulým aktivitám, ale pouze zprostředkovaně, formou věcných odkazů, materiálových stop, paměťových otisků, fluidem vzpomínky, která sama „tvaruje“ kompozici obrazu.
Podstatná je vždy volba místa. Krajina je tu tedy především inscenací či dramatizací místa, které nějakým způsobem provokuje svého nálezce i pozorovatele. Druhým, neméně důležitým prvkem Gruberova obrazu je horizont události, který je vždy buď předsazen před samotný děj, nebo je umístěn až za něj. Zpřítomňuje tedy jakousi zhuštěnou atmosféru, z níž lze „mezi řádky“ odhadovat, co se asi na místě samotném mohlo stát, nebo k čemu se schyluje, případně k čemu samotné místo pozorovatele vybízí. Častá je volba průhledů s aplikací ostrého protisvětla, ať jsou to okna objektů otevřená do volného prostoru, skuliny mezi stromy nebo lesní průseky a strže. Vždy je to nějaká stopa děje, která v sobě nese dávnou či blízkou minulost. Ozřejmuje „zásah“, který pozměnil exteriérovou konstelaci (otevřené dveře, okno, vytažená roleta). Dokladuje a naznačuje dějovou zápletku. Ve volné přírodě je to potom lidský zásah, který zpravidla pozměnil ráz krajiny (lesní cesta, průsek, stavba, lampa, kůl, hřiště, parkoviště). Násilně nebo přirozeně. Obě polarity tak participují na ozvláštnění místa, které se stává metafyzicky intenzivním. Obsahuje tajemství, s kterým autor mistrně nakládá.
Obrazové atmosféry dosahuje Petr Gruber čistě malířskými prostředky (pracuje v technikách akvarelu na papíře a oleji na plátně). Volí tlumenější barevnou škálu, většinou monochromně sjednocenou nebo staví do kontrastu dvě vybrané barvy, které zakládají iluzi prostorového vztahu. Už rozvrh kompozice – volba „směru forem“ a jejich konstelace, mají podíl na re-konstrukci atmosféry. Typické jsou pro autora šikmé směry volené v kompozici tak, aby zneklidňovaly oko pozorovatele. Irealita či snovost místa je dána převedším jeho odlehlostí a opuštěností.
Název výstavy Odraz stanoviště odkazuje na spojení konkrétního nalezeného místa s abstraktní autorovou představou (a úvahou), která buď předchází nálezu konkrétní lokality, nebo ji dotváří a proměňuje. V úhrnu se tedy Gruber zajímá spíše o přítomnost člověka v prostoru (exteriér, interiér), který svou činností tento prostor narušuje, proměňuje, propůjčuje mu nějaký charakter, z něhož se však fyzicky vytratil. Jsou to vzpomínky, často zneklidňující, na stopy po přítomnosti jakéhosi zobecněného demiurga, měnícího status quo, a demontujícího tak jakoukoliv pocitovou jistotu o neměnné a nadčasové povaze prostoru a času. Je to ale také přítomnost lidského pohledu, který „spatřuje“ ten samý časoprostor z jiné perspektivy, než je běžné. Volí jiné pohledové úhly, které propůjčují viděnému a zobrazovanému onen výjimečný „filmový rozměr“, za nímž hledejme autorovu introvertní citlivost, smysl pro ztišená dramata, pro melancholii z uplývajícího času a přírodní spiritualitu.
Petr Vaňous
