Petr Nikl, Opice, 2017, tuš, inkoust, rýžový papír, plátno, 140 x 70 cm

Petr Nikl vyniká v rámci generace Tvrdohlavých svou všestranností, s níž vstupuje do umělecké tvorby. Charakteristická obraznost a narativnost jeho uvažování prostupuje výrazové formy napříč volenými médii. Vnitřní propojenost obrazu, malby, kresby, fotografie, psaného slova, hudby, divadla a performance vytváří v úhrnu svébytný poetický svět, inspirovaný především podprahovou rovinou prožívání času, jehož zakládající momenty nalézá autor v době dětství, z něhož často svou látku také čerpá. Specifický je Niklův hravý humor postavený na obrazných i lingvistických asociacích blízkých poezii Christiana Morgensterna. Svoboda vložená do volby slov, sousloví a do jejich modifikací odpovídá jinotajnosti symbolů a forem v autorových obrazech a kresbách.

 

Základem výrazu je u Petra Nikla vždy inscenace vztahu, který je překlápěn buď do symbolické roviny (vztah k matce, k dětství, k principu hry, k času), nebo je naopak improvizován a vyvoláván na místě konkrétní uměleckou produkcí (performance). Pro tvorbu Petra Nikla jsou charakteristické jakési hybridní prostupy a fúze, z nichž se rodí smíšené formy a výrazové formáty, vlastně „formátování výrazu“ samo. Autor klade důraz na samotný proces, v němž se zakládá a je vytvářeno dílo. Usiluje o to tento proces proniknout – básnickou formou, instalacemi svých výstav, inscenacemi svých autorských vystoupení a v posledních letech také otevřením či lépe řečeno „autorských rozevřením“ výrazových forem v rámci média obrazu a kresby. Jedná se především o samovolně vznikající kresby, při kterých roznášejí barvu na ploše papíru mechanické hračky, a autor při vzniku děl pouze asistuje.

 

Výstava Rojení v prostorách Galerie Atrium propojuje dva výrazové světy kresebného média. Na jedné straně autor uplatňuje geometrický rozvrh přírodního řádu vyjádřený precizní kresbou včelích plástů, jakéhosi urbanistického rastru obydleného hmyzem v různých stádiích vývoje, na straně druhé aplikuje samovolně vznikající strojkové kresby plné náhodných běhů a stop, které fascinují přítomností náhody v řádu chaosu a asociačně odkazují k vesmírným konstelacím. Polaritu výstavního projektu lze vnímat symbolicky jako osvícenskou zoologickou popisnost postavenou proti abstrakcím nově objevovaných principů částicové fyziky. Dva modely pro lidské poznání, respektive poznávání, lze ale vnímat nejenom konfrontačně, nýbrž také komplementárně. Zdánlivý kontrast řádu a chaosu vyjádřený odlišnými výrazovými přístupy v kresbě může vést k syntéze propojující oba odlišné světy. Pohyb mechanických „brouků“ připomíná poletování hmyzu, například včel. Název Rojení je potom vyjádřením této souvztažnosti, která propojuje klidový stav hmyzu s jeho pohybovými trajektoriemi. Rojení je zároveň výstavou i akcí, statickým i dynamickým momentem, pohybem i jeho zastavením. Umožňuje vstoupit jak do hotové skutečnosti v jejím studijním stavu, tak do neukončeného procesu, který iniciuje lidskou představivost a imaginaci svou nejednoznačností a otevřeností. 

 

Petr Vaňous

 

Petr Nikl (nar. 1960 ve Zlíně) absolvoval v l. 1976-80 Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a v l. 1981-87 Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Arnošt Paderlík, prof. Jiří Ptáček). Zakládající člen progresivní umělecké skupiny Tvrdohlaví, která působila na československé scéně v l. 1987-91. Od r. 1985 působí také jako člen loutkového spolku Mehedaha. Společně s Františkem Petrákem a dalšími přáteli vydal postupně třináct sešitů nonsensové poezie spolku Mehedaha. V r. 1995 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, která se uděluje umělci do 35 let a rok na to absolvoval rezidenční pobyt v Headlands Center for the Arts, CA, USA. V l. 1997, 2001 a 2002 obdržel Cenu Ministerstva kultury ČR za nejkrásnější knihu roku. Spolupracuje s Divadlem Archa, v němž připravil řadu mimořádných projektů. Své knihy vydává v nakladatelství Meandr (mezi vydané tituly patří např. Pohádka o Rybitince, O rybařině a mořské duši, Lingvistické pohádky, Blázníček, Žlutí lvi, Foukací povídky ad.). Ve spolupráci se skupinou Lakomé barky vydal dvě desky (Nebojím se smrtihlava, 2004; Přesletec; 2006). V r. 2008 obdržel cenu Magnesia Litera za knižní projekt Záhádky. Pravidelně vystavuje od roku 1987 u nás i v zahraničí. Sám příležitostně působí také jako kurátor a autor úspěšných výstavních koncepcí (např. Hnízda her, Galerie Rudolfinum, Praha 2000; Krajina fantazie a hudby v českém pavilonu na EXPO 2005 v japonské Aichi; putovní projekt Orbis Pictus a Labyrint světa; putovní projekt Play ad.).