Devatenáctý ročník festivalu experimentální tvorby Pohyb – Zvuk – Prostor představí hudebníky a audiovizuální tvůrce ze sedmi zemí, kteří se zabývají jak rozšířenými možnostmi hraní na tradiční nástroje, tak zkoumáním hranic elektroniky a digitálních médií. Kromě toho na festivalu vystoupí také dvě performerky, pro které je médiem ke zkoumání sociálních otázek a vazeb na okolní prostředí především vlastní tělo, a v rámci projektu s Opening Performance Orchestra na festivalu zazní také přednáška Milana Knížáka Aktuální Univerzita z roku 1967.

 

Festival se od svého počátku v roce 2000, kdy byl ještě pevně spojen a inspirován architekturou kostela sv. Václava v Opavě, soustřeďuje na hranici mezi jednotlivými uměleckými žánry, zabývá se prostorem „za” a „mezi” a spojením několika médií v jeden nový celek. Návštěvníci mohli doposud vždy slyšet zvuky, které jsou na pomezí hudby, hluku, instalace a vizuálního umění, zakusit hudbu na hranicích experimentu, alternativy, rocku a soudobé vážné hudby, vidět performance, experimentální tanec, slyšet hlas, zažít svébytné prostory a architekturu. 

 

Kukangendai (JP) založili v roce 2006 v Tokiu kytarista a zpěvák Junya Noguchi, baskytarista Keisuke Koyano a bubeník Hideaki Yamada. Trio ve svých skladbách experimentuje jak s formou svých vystoupení (kdy se například zvukově pohybují sem tam napříč několika souběžně hranými písněmi) tak se samotným procesem vzniku jednotlivých skladeb, kdy jsou i záměrné chyby brány vážně a stávají se součástí kompozic. 

Po přesunu z Tokia do Kjóta trio založilo kultovní venue SOTO, aby „mohli poslouchat hudbu, kterou ještě neslyšeli“. Během uplynulých let spolupracovali např. s Ryuichim Sakamotem, Stephenem O‘Malleyem, Keiji Hainem či Hubertem Kostkiewiczem.

 

Ústředním tématem současné spolupráce Milana Knížáka a Opening Performance Orchestra (CZ) je Knížákův kanonický text Aktuální univerzita z roku 1967. V rámci performance, kterou představili poprvé v roce 2018, Knížák za živého hudebního doprovodu čtyřčlenného noiseového kvartetu přednáší vlastní text. Druhá skladba nazvaná Broken Suite představuje remix, v němž členové Opening Performance Orchestra používají útržky a citace Knížákových skladeb, které vznikly v posledních padesáti letech dnes již legendární „broken“ metodou.

 

„Hudba přítomného okamžiku je nespoutaná vazbami minulosti a nespadá do budoucích očekávání, hudba tady a teď je vždy nová díky dešti intuice dopadajícímu na úrodnou půdu osobních zkušeností.“ Tímto se řídí trio Bludust (FR, CH) jak v přístupu k improvizaci tak i k hudbě obecně. Trio tvoří Natalie Peters, která svůj hlas používá jako osobitý nástroj překonávající hranice mezi klasickou hudbou, hlasovými experimenty, recitací, alikvótním i tradičním zpěvem; trumpetista Guy Bettini, zakladatel hnutí „Echtzeitmusik“ a ansámblu pro kolektivní improvizaci „Sous-sol“, který se věnuje volné improvizaci, jazzu i spolupráci s DJs; a Guillaume Gargaud, francouzský skladatel a kytarista, který vystupuje jak sólo, tak ve spolupráci s mnoha umělci na obou stranách Atlantiku. 

 

Na polské free-impro scéně a mezinárodní experimentální scéně se v posledních deseti letech podařilo prosadit bubeníkovi Adamu Gołębiewskému (PL). Často vystupuje sólově, ale taky v různých spolupracích s hudebníky jako jsou Fred Lonberg-Holm, Thurston Moore, Kevin Drumm, Sharif Sehnaoui nebo Peter Brötzmann. Využívá klasickou bicí soupravu, s níž vytváří širokou škálu zcela neklasických zvuků.

 

Zatímco téměř každý noisový hudebník používá kytaru jako zbraň hromadného ničení, Mark Charles Morgan (USA) z dnes již neexistující avant-rockové newyorské formace Sightings používá svou kytaru jako nástroj čiré negace. S nalezenými či vypůjčenými pedály a efekty se pohybuje v padesáti odstínech zvukových šedí blízkých hučení vysavačů, splachování záchodů a bzučení kabelů rychleji než Eric Clapton. Navzdory nerozpoznatelnosti jakéhokoliv zvuku má Morganův sound všechny emoce punku.

 

Během posledních pěti let se Gaute Granli (NO) ve svém sólovém projektu pravidelně vydává na průzkum abstraktních a bizarních zvukových území. Hru na kytaru kombinuje se skandováním či téměř šamanskými zpěvy, použití různých efektů prokládá analogovým samplováním a vytváří tak temný, někdy až industriální sound. Volně se pohybuje mezi improvizací a komponovanou hudbou. 

 

Performační část zastoupí Jana Orlová (CZ) a Lenka Klodová (CZ). Orlová kombinuje poezii s performance, její témata oscilují v realizacích od syrovosti k ikoničnosti. Performance se většinou odehrávají na společenských akcích, ale také v kulturních institucích. Její práce se zabývá osobní identifikací a jejím vztahem k dlouhodobým sociálním otázkám a okolnostem. 

Ústředními tématy Klodové jsou tělesnost, sexualita, ženskost, či vztahy mezi mužem a ženou. Ve svých performancích či instalacích často komentuje roli ženy ve společnosti a očekávání, která jsou na ni kladena. Zažité stereotypy týkající se krásy, mateřství, zobrazování ženského těla či erotických představ konceptuálně drolí či rovnou s neskrývaným humorem boří a s otevřeností sobě vlastní často překresluje hranice toho, co je běžně vnímané jako intimní a co jako veřejné. 

(Výstava Lenky Klodové a Jiřího Surůvky bude zahájena v Galerii Cella a Hovornách 8. října 2019.)

 

Více informací na webu a facebooku.

facebook event