pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE /Dialektika předpokladů a reality jednoho projektu/

 

Intro z roku 2017: Kateřina Adamová (1977), Michaela Maupicová (1982–2018) a Dana Sahánková (1984) jsou autorky zabývající se především kresbou. Každá s tímto médiem zachází jinak a každá z něho vychází jiným směrem, vstříc jinému horizontu. Kateřina Adamová k sobě a k reflexi své životní role jako bytosti ve světě, Dana Sahánková přes sebe (dítě, žena) k mýtu (společenství, výchova, řád, chaos), Michaela Maupicová od sebe k jakési „culture message“ uložené v dialektice vztahu mezi během geometrické sítě ornamentů a organickým proměnlivým tvaroslovím (jednota dvojího principu řádu).

 

Název výstavy pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE odkazující k radikální kritické tradici DADA, v sobě zrcadlí pro současnost charakteristickou „hru s diskursem“. Kurátorsko-teoretickou hru tvářící se nezávazně, ale zároveň (již ne tak nevinně) fixující na poli vizuální kultury pravidla a mantinely pojmových konstruktů stejně jako vytvářející kánon „dějin současného umění“, jehož „platnost“ je mediálně podpírána a edičně (předčasně) stvrzována. Výstava si zvolila jako analogon k „hernímu principu současného diskursu“ oblast farmakologie, konkrétně té spjaté s oddálením početí.

 

Antikoncepce je na jedné straně prostředek zpříjemňující konzumní způsob života, pohodlí a klid radostného skotačivého bezčasí. Na druhou stranu má své známé stinné stránky. Lingvistické žonglování s pojmy a jejich kontexty patří k dnešku stejně jako nezávazná hra s libidem a eskalace slasti. Výstava tuto „hravost“ nezavrhuje, ale ani ji zcela nesdílí. Nahlíží ji (sebe)ironicky. Jako „fázi vývoje“, v které se samotná „anti-koncepce“ stává nově definovatelnou „kvalitou“ v rámci „post-konceptu“. Ode všeho něco lze najít a pojmenovat v dílech tří autorek. Nikdy a nikde však jako explicitní gesto. Vždy spíše v rovině sublimace, mimovolných narážek nebo vtělení. Tvorbu všech tří umělkyň lze označit za introvertní. Všechny staví na introspekci a to i tam, kde dosahují emancipace od dusivého existenčního rámce prostřednictvím abstraktních forem.

 

Pokračování 2018: Proběhla druhá pozměněná realizace projektu v prostorách Galerie U Bílého Jednorožce věnovaná památce Michaely Maupicové. 

 

Pokračování 2020: Závěrečná repríza projektu se měla uskutečnit v Praze v r. 2019. Její čas však nadešel až na podzim 2020. Zatímco obě autorky, Dana Sahánková a Kateřina Adamová, pokračují ve své tvorbě, jež se přirozeně odvíjí ze svých jednou daných premis, výtvarné dílo Michaely Maupicové se mezitím uzavřelo a stalo se odkazem. Původně zamýšlený hravě-kritický půdorys projektu pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE z roku 2017 prošel radikální transformací, kterou nezařídil nikdo menší, nežli nepředvídatelný Čas. Čas jako „neočekávaný kurátor“, který vstoupil do hry a pozměnil její pravidla. Z hravých na vážná. Čas, kterému je jedno, jak ho lidský jazyk pojmenuje, s jakými nadějemi či obavami, zůstává neustálým jednatelem, který koná. Dada-východisko projektu se dialekticky přepolarizovalo. Jeho osvobozující hodnota se proměnila v možnost, na kterou se s odstupem vzpomíná. Možná v nás ale o to více probudila přirozený vzdor vůči úzkosti z cizorodého a neznámého. Přesně onen hravý a zároveň nekompromisní vzdor, na který se DADA plně zaměřilo v podmínkách a době svého vzniku.  

 

(Petr Vaňous, kurátor)

  

Kateřina Adamová (1977 v Uničově) – absolvovala v l. 1994–1998 SUŠG v Jihlavě a v l. 2000-2005 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Kresby, Škola prof. Jitky Svobodové). 

 

Michaela Maupicová (1982 v Příbrami – 2018 v Olomouci) – absolvovala v l. 1996–2001 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, v l. 2001–2002 Vyšší odbornou školu bižuterní v Jablonci n. Nisou a v l. 2002–2008 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Kresby, Škola prof. Jitky Svobodové; ateliér Intermédií, Škola prof. Milana Knížáka). V r. 2009 obdržela druhé místo ceny Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst (Berlín) a stala se finalistkou Ceny 333 NG. V r. 2019 uspořádala GHMP autorce retrospektivní výstavu doprovázenou vydáním autorské monografie.

 

Dana Sahánková (1984 v Praze) – studovala v l. 2003–2005 Fakultu architektury na ČVUT v Praze a absolvovala v l. 2005–2011 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Kresby, Škola prof. Jitky Svobodové; ateliér Nová média 2, Škola Veroniky Bromové). V r. 2008 studijně pobývala na Ecole Nationale Supérieure d’art v Dijonu. V r. 2012 se stala finalistkou Ceny Kritiky za mladou malbu s přesahy. 

 

Výstavu pořádá Společnost Topičova salonu, z.s. v Galerii 1 (Štěpánská 47, Praha 1).