Resuscitace podhoubí
Tomáš Alfery

 

Vernisáž výstavy v pondělí 20. 2. 2017 v Galerii 207, Ateliér supermédií č. 302, UMPRUM od 18:00-21:00 
Prezentace autora v úterý 21. 2. 2017 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10 – 17:45
Trvání výstavy od 21. do 28. 2. 2017

Mé práce vycházejí z naivisticko art brutového podhoubí, které se snažím svým osobitým způsobem kultivovat. Často využívám expresivního rukopisu. Pracuji s odkazy na historii umění, hororovou či pop kulturu. Má práce je dále prostoupena subjektivními metaforami, jako jsou například nedopalky od cigaret, kohouti, wrestleři, klauni, čerti… Tyto motivy se cyklicky opakují, čímž potvrzují svůj význam v mé tvorbě. 

Jedna z důležitých poloh mé tvorby spočívá v práci s rodinnou pamětí. Buduji jakýsi "rodinný pseudoarchiv", který obsahuje fotky, knížky, oblečení, látky, staré pornočasopisy, módní retromagazíny a v neposlední řadě příběhy. Tyto věci získávám od nejbližších rodinných příslušníků. Krom materiálové podstaty, práce s tímto archívem tvoří intelektuální pozadí prací, ve kterých se pokouším uchopit rodinnou paměť z jiné perspektivy, než byla ta původní. Na tvarosloví vycházející z mé tvorby roubuji věci ze zmíněného archivu. Posléze z této symbiózy vznikají nové vazby, estetika, významy. Pro původní majitele věci z tohoto archivu jsou nepotřebné, odložené. Snažím se je umělecky resuscitovat, nechat je zaznít jinak, ukázat je ve světle současného umění současnému divákovi. 

Nejčastěji pracuji s médiem malby, plastiky, koláže, "readymadeového objektu". Mé práce nejsou zatíženy názvy, jejich rozečítání nechávám zcela otevřené. S každým divákem se utváří nový pohled, nechci prostřednictvím názvu naznačovat, kam by měl směřovat. Vše podstatné je již obsaženo v tvorbě samotné. 

V prostoru galerie „207“ vytvořím prostředí, jenž bude volně vycházet z rámce dětského pokoje. Dětský pokoj, který má silné rodinné konotace, jsem zvolil zcela záměrně. Estetika daného interiéru bude hraničit s „rodinným kabinetem kuriozit“. 

Tomáš Alfery, student UMPRUM, ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny