Tvorba Šárky Růžičkové Zadákové se již od počátku profiluje jako malířský záznam osobních příběhů. Maluje každodenní prožitky, předměty a členy své domácnosti či rodiny, někdy čerpá i ze zážitků a situací venku. Její rukopis se vyznačuje uvolněným, expresivním stylem, ale zároveň smyslem pro detail a titěrnost. Všechny vjemy, objekty, děje, které každodenně vnímá, jako by si umělkyně vždy potřebovala přemalovat, aby si vše utřídila, a skrze tento proces se tak vztahovala ke světu. Malba se v jejím podání stává neformálním deníkem, hlubokou výpovědí o prolínání osobního a obecného, minulého a současného dění. Autorka pro své obrazy téma nehledá, ale prožívá. Pečlivě promalovává detaily scén, dekor látek nebo oblečení, barevné obaly knih na policích apod. Dává nám tak zažít podobný pocit přeplněnosti jako na regálech obchodů se suvenýry nebo ve vetešnictví. Malířka však umí pokleslé estetice dát působivé kouzlo a zobrazované povyšuje do roviny umění. Může to být klidně matrioška, plyšoví Angry Birds nebo dětská čepička z Mimibazaru. Zaměření na intimní prostředí a výjevy z domácnosti staví Šárku Růžičkovou Zadákovou do kontextu s podobnými autory a autorkami, jako je např. Tomáš Smetana, Štěpán Vrbický, Kamila Zemková, Marie Blabolilová nebo Hana Puchová. 

 

Na výstavě Z kamínku drahokam se autorka prezentuje výběrem z tvorby z posledních let. Jako inspiraci pro tuto výstavu cituje Josefa Čapka: „Hledám tu jednu dětskou písničku, kterou jsem si trochu zapamatoval ze svého vlastního dětství: zaznívá mně z keře, teď od meze, od silnic a od chalup, pak zase z trávy. Nikdy s tím nebudu hotov, nikdy se mně nezdá dost úplná a čistá; byla to sice velmi prostá písnička, ale dovedla obsáhnouti a naplniti celý svůj malý vesmír.“

 

Šárka Růžičková Zadáková (*1982) studovala SUPŠ v rodné Bechyni, v letech 2002–2008 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér Malba (vedoucí ateliéru Pavel Nešleha, poté Stanislav Diviš). V nedávné době si své vzdělání doplnila o pedagogické zaměření. Žije a pracuje v Praze.