Malby Silvie Krivošíkové /1976/ můžeme považovat za vlastními emocemi abstrahované geometrické formy figurálního i strukturalistického rázu, jejichž platformou je stále aktuální zkušenost s modernistickým malířstvím. Papírové objekty, vznikající coby přirozená paralela, lze definovat jako intuitivní empirii, tmel mezi autorčinou prací a banálními životními úkony, zkoušku i zpětné ověření formálního, barevnostního a materiálového přístupu.