Když jsme uvažovali, jak vystavit díla Stanislava Kolíbala, zdálo se nejdříve, že se musíme vydat cestou, jak strategii jeho vystavování co nejvíce popřít. Protože jsme ale cítili, že tato strategie je již propátraná, rozhodli jsme se naopak Stanislava Kolíbala vystavit co nejvíce.

 

Kolíbalova tvorba se etablovala snahou o prezentaci nereprezentovatelného, něčeho, co je čistou abstrakcí, co je předmětem Ideje. Popřením abstrakce je realismus a totální reprezentace:

 

Realismus / naturalismus jeho figury, jeho samotného; materiálový realismus jeho díla Triptych z roku 1974; realismus jeho proběhlé výstavy, z níž jsme podle fotografické dokumentace rekonstruovali jeho reálný fyzický pohyb při instalaci díla Stavba č. XX z roku 1992.

 

V současných podmínkách osciluje téma této výstavy mezi dvěma realismy. Tvrdým a měkkým. Na jedné straně je to jeho fyzická přítomnost v obrysu fyzického těla a mentální přítomnost skrze prázdný prostor ve zvoleném materiálu papírového kartonu a naznačení trajektorie autorova pohybu po výstavní síni. Vystavit jsme se tu rozhodli pouze jedno dílo, zmíněný Triptych, který je fyzicky těžký a významově pravdivý.

 

Když jsme se dívali na dokumentaci jeho výstavy z GEF, zdálo se nám, že pozorujeme aktuální umělecké myšlení, ovšem s tím rozdílem, že výstava se konala v roce 1994. Po třiceti letech se tato výstava stává apologetickou a můžeme v ní tak rozkrývat ulpělé charakteristiky, které se staly, stejně jako autor sám, mytologiemi. Materiálové podmínky a prostorové podmínky jeho díla jsou dnes stejně jako charakter Kolíbalova uměleckého tvaru zažitou kvalitou. Pokusme se podívat na jeho díla optikou realismu a ten pak hledejme v jejich redukci.

 

Vystavující: Stanislav Kolíbal

Kurátor: Jakub Král

Architekt výstavy: Matěj Smrkovský​​​​​​​