V popředí zájmu sochařských realizací Štefana Papča je vysokohorská krajina a horolezectví. Jeho sochy vyjadřují fyzickou zkušenost s monumentálním, jednotlivce přesahujícím dílem přírody a zároveň se stávají referenčním bodem ke specifické komunitě, která se dobrovolně vystavuje fyzicky náročným, život ohrožujícím situacím.

V Galerii města Blanska autor prezentuje tvorbu ze dvou autorských cyklů.
Prvním jsou sochařské realizace Mohutnosti. Představují simulovanou lezeckou situaci, kde se využívá technologie přepisu topografie terénu do trojrozměrného objektu. Dochází tak k přenosu jednotlivých částí lezecké cesty do sochařské architektury. Důležitou součástí Mohutností jsou i samotné názvy soch. Odkazují k horolezeckému dialektu, k poetickým názvům označujícím komplikované momenty ve zdolávání skalních masivů i k psychologickému dialogu horolezce se stěnou.
Cyklus Občané – realistické sochy v životní velikosti – vychází z archivních fotografií československých horolezců (Pavel Pochylý, Miroslav Šmíd, Igor Koller, Stanislav Glejdura, Andrej Belica, Alena Čepelková). Zdolávání hor se pro ně v sedmdesátých letech stalo možností, jak si splnit sen a vycestovat do různých končin světa. Zosobňovali tak možnost stát se svobodným občanem, přání mnoha lidí žijících v zemích s totalitními režimy. Sochy z této série autor potom na vlastních zádech dopravuje do hor, které tito horolezci zdolali. V jedné z verzí projektu je nechal snímat systémem kamer a jejich obraz přenášel do prostoru galerie, aby tak jejím návštěvníkům tlumočil zážitek ze živelného působení přírody. V realizacích Štefana Papča se tímto spojuje fyzická zkušenost horské krajiny se snahou o její uchopení v rovině kulturní paměti. Odkazuje se tak na bohatost vztahů, které člověk k horám podvědomě chová.

                                                                                                                                                                                                                  Jana Písaříková