Štěpán Růžička: TROFEJ

Jako malý kluk jsem měl rád nalezené kosti zvířat, schovával jsem si je jako by to byly poklady. Zajímal jsem se o stavbu lidského těla a její anomálie. Moje oblíbená kniha byla Plastická chirurgie 2. světové války, kde byly popsány postupy během operací lidí s válečným zraněním. 

Vždy jsem se bál všelijakých úrazů, bál jsem se bolesti. Ale pak jsem pochopil, že od bolesti těla je možné utéci do hlubin duše. Z předchozího strachu se stal nový okruh bádání. Začal jsem se dívat na autentická videa operací na internetu a měl jsem i možnost se dívat na operaci svého kolene. Všechny tyto zážitky a poznání formují mojí autorskou tvorbu. Jsou pro mě velkou inspirací. 

Možnost vystavovat své kožené sochy v Hrdličkově muzeu člověka je pro mne ohromným zážitkem a ctí. Ve starých vitrínách budou tak komunikovat mé sny a představy s realitou. To co mě celé dětství formovalo mi teď nabízí místo vedle sebe. A já jsem za to opravdu moc rád.