Svatyně

O Galerii Artistů

Do roku 2012 vstupuje Galerie Artistů pod novým vedením, které ovšem naváže na její původní koncept. Těžiště výstavního programu tak budou tvořit prezentace mladých tvůrců současné české fotografie, v plánu je však i uvedení náročnějších skupinových projektů, zahraničních umělců nebo již etablovaných autorů.

V lednu budou prostory galerie hostit dílo mladého olomouckého výtvarníka Martina Cenkla (1983). Cenklovu všestrannou – vpravdě intermediální – osobnost lze charakterizovat i velmi exaktně – výčtem absolvovaných škol. Nuže, Martin vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, Ústav animace a audiovize při Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a konečně fotografii na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Právě portfolio snímků s názvem Svatyně, předložené jako závěrečná práce na posledně jmenovaném učilišti, uvidí od půli ledna návštěvníci a hosté Galerie Artistů v Salonu Daguerre.

Martinův soubor Svatyně zaznamenává reálie dnešních měst, jakési svatyně našeho každodenního bytí, svatyně jen těžko vyzývající k zastavení, natož zamyšlení. Jistou, řekněme sociálně-kritickou špičku lze v jeho snímcích bezpochyby nalézt, přesto si dovolím tvrdit, že těžiště souboru tkví jinde. Martin Cenkl totiž nepracuje pouze s reálnými záběry, ale do mnohých aktivně zasahuje v počítači a pomocí zrcadlení, nebo naopak mazání části „skutečnosti“ vytváří fiktivní realitu. Nejedná se tedy jen o spojení dvou stejných zrcadlově postavených obrazů. Autor diváka neustále mate a tak trochu „tahá za nos“. Kdo Martina zná, může jej v těchto dílech nalézt. Výsledné objekty vzniklé touto manipulací jsou pak silně estetizované a paradoxně leckdy působí skutečně honosným dojmem hodným svatyň. A divák je opět trochu zmaten, má-li se nad fotografií zhrozit, nebo se kochat její krásou. Hra je to na každý pád individuální a nemá ani vítězů, ani poražených. Stojí však za to ji zkusit.

Lukáš Bártl