Tatiana Svatošová Cipárová a Miroslav Cipár – Jablko a strom

Výstava Jablko a strom je poctou mimořádně všestrannému umělci Miroslavu Cipárovi, významné osobnosti slovenské umělecké scény, který by se letos dožil devadesáti let. Jablko nepadá daleko od stromu, a v tomto případě to platí obzvláště, protože na společné výstavě poprvé představují své dílo jako otec a dcera, ale především jako nezávislí tvůrci, kteří si byli navzdory vzdálenosti pozoruhodně blízcí – Táňa Svatošová Cipárová a Miroslav Cipár. 

Vystavené kresby Miroslava Cipára (1935–2021), malíře, kreslíře, světově proslulého ilustrátora, sochaře, grafika a autora ikonických log, patří k těm, které autor považoval za důležité, jako možný výchozí bod pro další tvorbu. Poprvé byly veřejnosti představeny v publikaci 90 kreseb Miroslava Cipára, vydané u příležitosti k jeho nedožitému jubileu. Zachycují bohatou škálu autorových přístupů, v nichž jako charakteristický prvek dominuje linie – výsledek uměleckého myšlení, výraz spontánnosti, hluboké koncentrace, ale především gesto nespoutané svobody.

Táňa Svatošová Cipárová (1964) se narodila a vyrůstala v Bratislavě, ale od roku 1984, kdy začala studovat na VŠUP, žije a pracuje v Praze. Stejně jako její otec je i ona všestrannou umělkyní. Malby a kaligrafie malířky, grafičky, ilustrátorky, kaligrafky a autorky četných architektonických projektů patří k hlavním oblastem jejich početních aktivit. Zdánlivě stojí na protikladných tvůrčích pólech, ale ve skutečnosti vzájemně komunikují a smysluplně se doplňují. Autorčiny kaligrafie jsou výsledkem originálního přístupu, ve kterém se pojí její otevřený, svobodný duch a více než dva tisíce let stará čínská tradice. Prostřednictvím svých téměř abstraktních maleb, převážně křehkých a subtilních kompozic, nechává nahlédnout do svého bohatého vnitřního světa. 

Název výstavy Jablko a strom vyjadřuje nejen rodinné pouto, ale především hluboce přátelský, kolegiální a umělecky blízký vztah mezi otcem a dcerou. Společnou pro oba je dlouholetá fascinace písmem – fenoménem, který se v nesčetných variacích objevuje jako latentní motiv, někdy tvořící samotný obsah jejich děl, s nímž pracují někdy odlišným, jindy navzdory fyzické vzdálenosti a času velmi podobným způsobem.