Výstava představuje širokou škálu tvorby autorů, členů Katedry výtvarné průpravy Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem. Takřka všichni zúčastnění umělci Martin Kolář, Martin Kuriš, Miloš Michálek, Martin Raudenský a Vladimír Švec, patří k tzv. ústeckému výtvarnému okruhu a podstatná část jejich tvorby je se severočeským milieu spjata nebo je jím inspirována. Výjimku zde tvoří dílo Svatopluka Klimeše, jehož činnost se s tímto kulturním prostorem snoubí až spolu se zdejším pedagogickým působením. Různorodé autorské postupy i generačně rozlišné pozice zmíněných umělců spojuje především orientace na tradiční výtvarné žánry, na transpozici vjemových událostí do obrazu, malby, grafiky nebo skulptury. Je jim společné usilování o vytvoření vlastního, osobního univerza, v němž významnou roli hraje právě materie výtvarných prostředků a postupů.
Jednotlivé autorské výpovědi oscilují od různorodé abstrakce se zájmem o strukturu a proces vznikání díla až k figuraci. Například tvorba Vladimíra Švece se pohybuje v oblasti nefigurativní malby, pro kterou je typická hravá imaginace, blízká jeho vrstevníkům ze skupiny Corpora. Miloš Michálek je bytostný grafik, který experimentuje se specifickou až malířskou barevností velkoformátových grafik. Martin Kolář se prosadil citlivou malbou zenového charakteru. Jeho vrstvené obrazy, ať už jde o temperu, či průsvitnou akvarelovou malbu, mají výrazný meditativní rozměr. Známé propalované obrazy Svatopluka Klimeše jsou výsledkem performativního a procesuálního uvažování o pradávné mytologii ohně, která ho nepřestává fascinovat. Práce Martina Raudenského je esencí hravosti, komiksové zkratky, vycházející z vynikající tradice české ilustrace a animovaného filmu a jako protiklad abstraktních projevů na výstavě může být chápán svébytný malířský imaginativní realismus Martina Kuriše. Prostorovou tvorbu na výstavě zastupují minimalistické plastiky Pavla Mizery utvářené autorovým hledáním bazálního tvaru, místy odlehčené jemnou ironií. Nejmladší uměleckou generaci na výstavě i na katedře pak zastupují Markéta Slejškové Váradiová a Jiří Bartoš. Tvorba Jiřího Bartoše osciluje mezi užitou designerskou a volnou prací, ve které hraje podstatnou roli také současná technologie. Práce Markéty Slejškové Váradiové se moderními technologiemi a vědou inspiruje vědomě. Technologické možnosti využívá k tvorbě prostorových plastik založených na fyzikálních vlastnostech daných materiálů.