Výtvarný projev Terezy Říčanové je zemitý a nepatetický, převažují v něm syté barvy, témata jsou bezprostřední, žitá, nadějná i tíživá. Ztvárňuje příběhy, zvířata, rostliny, sny, města. Pro její tvorbu je typická jistá tematická cykličnost, která se však neuzavírá, ale nabaluje na sebe další možnosti vyjádření.

 

Technikou podmaleb na skle tvoří obrazy rostlin a snů, ty poté zasazuje do starých rámů. Barvy vrství pozpátku, respektive barvu v popředí nanáší na sklo jako první, v jednu chvíli je rub lícem a líc rubem. Na obrazech rostlin nalezneme detaily stonků, květů a plodů v různých okamžicích jejich vegetačního vývoje. Obrazy tak předkládají proměnlivý život rostlin, počínaje nesmělým pučením, vábivým květem, aby pak přešly k přejícnému plodu, a posléze k nevyhnutelné hnilobě. 

 

Sny nebo spíše vlastní zjevení si autorka vizuálně i textově zaznamenává do deníků. Následně je překresluje, přepisuje, maluje na sklo či technikou linorytu tiskne jako jakási malá okénka se strohým příběhem. Sny jsou prchavé, avšak deníkové zápisy a jejich vizuální obtisk je zpřítomňují. Autorka se k nim může navracet, znovu a znovu ji zavádějí do krajiny denního snění. Přijímá signály, které jí pomohly osvětlit podstatu toho kterého snu v průběhu jejího života. Ke snům se v tvorbě stále navrací. Čerstvě vydané knihy StoSní a Pozdravy ze snové země jsou jakousi inventurou snů, které si již zaznamenává více jak dvacet let.

 

V oboru tvorby dětských knih je Tereza Říčanová stálicí. Její knihy kypí životem v jeho různých rovinách. V Psí a Kozí knížce zavádí děti do nepřikrášlené každodennosti. Soužití se zvířaty skýtá jak čistou radost, tak prozření někdy i bolestného koloběhu světa. Ve Vánoční a Velikonoční knížce se mísí dávný příběh křesťanských svátků s rodinným či individuálním prožíváním a vnímáním adventního zimního období či nadějným probouzejícím se jarem.

 

Svůj výtvarný projev v oblasti ilustrací autorka posouvá dále v knize Noemova archa. Texty zde prostupují do ilustrací, píše je vlastní rukou, projev je kompaktnější. Celostránkové ilustrace tak nesou hlavní narativní linku a vtahují tak intenzivněji čtenáře do dávného a napínavého starozákonního příběhu o potopě světa. Tato kniha byla oceněna Magnesií Literou.

 

Dalším autorčiným publikačním počinem jsou Obrazy světa, který obsahuje 14 map a knižního průvodce. V našem světě slouží mapy k orientaci, najdeme v nich přesné polohy či souřadnice. Ve výtvarném světe Terezy Říčanové dostávají jiný rozměr – jsou to mapy vnitřní představivosti, divoké fantazie, ale i všedních situací. Podíváme se do mnoha vrstev světa, do vesmíru, podzemí, hlubin moře, lesa, města a ještě mnohem dál, hlouběji, výš i níž. Všude je opravdu rušno! 

 

V knize To je Istanbul objevujeme most mezi Asií a Evropou v jeho pestrobarevné, bujné až chaotické atmosféře, zobrazuje prostupnost posvátných míst s pouličním životem, proplétáme se parky, obchody, chrámy, památkami, tržištěm až spatříme pohled na noční město. Orientální ornament a jeho meditativní a zároveň pestrobarevný charakter je autorce blíže, než bychom si mohli myslet. Před více jak dvaceti lety na obyčejný balicí papír namalovala dvanáct ornamentů jako část své diplomové práce na VŠUP.

 

To však není vše, mimo svět výtvarného umění se autorka s chutí pouští i do teatrálních špílů. Pro děti hraje divadelní představení o Vlku Šedivákovi a Černé paní. Divadlo vyrobila z krabice a může jej rozbalit, kde se jí zachce, tak jako to v minulosti dělali putovní komedianti. Sama sobě je v něm hercem. K tomu všemu Tereza měla krávu a bude o ni vydávat knihu. Společně s Barborou Látalovou tančí Kozí kraviny, představení o kravské každodennosti a soužití s ní.

 

Tereza Říčanová je současnou autorkou, jejíž tvorbu by bylo troufalé a možná i zbytečné ohraničovat výtvarnými technikami, tématy, uměleckými směry, nic takového není podstatné. Zajímavé je však to, že její tvorba vizuálně pojmenovává koloběh a předmětnost světa. Co do obsahu i formy je to tvorba výrazně individuální a svébytná, zároveň však pravdivá a blízká. 

 

kurátorka: Hana Zrno Vondrů