DIGIČIBÍ /z wigwamu do wigwamu – z Pacheka do Pacheka/

Digičibí, děsivý a černý duch se zářícíma očima je přeludem a zároveň pravdou; záleží na končině, ve které právě jsme. Projití peklem se zpětně ukazuje jako záchrana života a nalezení schopnosti zažehnout oheň ve svém vlastním wigwamu. Rodná hrouda je důležitá stejně jako cizí kraj, záleží jen na tom, kolik krásných šťastných chvilek životu ukradneme. A pokud nás zachvátí smutek, můžeme ho aspoň zpívat a tancovat s duchy digilibit.

(inspirace: A. V. Frič a Čerwuiš)

Tomáš Hrůza po studiu střední zemědělské školy šel na fotografii, po studiu fotografie pak skloubil zemědělskou činnost s uměleckou. Vzdělání přetavil v pěstování kultury v Čechách v rámci Artmap, časopisu Fotograf a sdružení Pilgrim.

Kurátorka Tereza Špinková vystudovala dějiny umění, momentálně objevuje spíš světy jiné.

Vernisáž přechází ve finisáž. Jednodenní akce v rámci Festivalu Fluidum #4 ENDGAME.