Tessa Hollman-Gustin – Between You, Me, (and) the Lamppost

„Co bychom dělali se skutečností, kdyby si byla vědoma sama sebe?“ ptá se Tessa Hollman-Gustin v jedné ze svých autobiografických fikcí, jimiž často písemně doplňuje své objektové kompozice. Touto otázkou nás vtahuje do polemiky nad autonomií předmětů, jejichž funkce nám běžně usnadňují život a v tlumeném světle lampy maže rozdíly mezi kulisami každodenní reality a iluzivní fikce.

Tessu dlouhodobě zajímají objekty, jejichž úlohou je užitečně rozšiřovat naši fyzičnost – lépe se držet, dál vidět, být dál slyšet, ochránit se před nárazem. Mohlo by se zdát, že estetika těchto předmětů je čistě funkční, Tessa však tématizuje přirozenou melancholii a skryté příběhy, zaznamenané v jejich morfologii. Představuje si, že je airbag naplněn dechem jejích předků a madly, která podávají pomocnou ruku při výstupu z auta s nízkým stropem, osazuje všechny stěny a stropy tak, aby jí pomohly sžít se se stále unikající přítomností.

Po příjezdu do Prahy ji zaujaly místní domovní telefony. Co se s těmito sloupci jmen a ornamentálně řazenými otvory mluvítek stane, když oněmí a ohluchnou? V minimalistické instalaci výstavy se stávají autonomními portály, které za tenkými vrstvami své bledě modré existence ožívají rozhovory a vzpomínkami na lidi, kteří jejich útrobami ohlašovali svá jména, důvody a prosby. V členitém galerijním prostoru jsou různými konci imaginativního komunikačního systému, skrytého našim očím. Prostor výstavy se tak stává fiktivním shromaždištěm mluvčích a příběhů, jehož hustý vzduch by rozvířil stropní větrák, pokud by fungoval. I ten se unaveným protažením jedné ze svých paží osvobodil z původní funkce a stal se jedním z vypravěčů. Melancholické naslouchání vzpomínkám doplňují katalogové fotky lamp, přilepené na dně vyklizených šuplíků.

Ačkoliv celá výstava Between You, Me, (and) the Lamppost působí čistým a letním dojmem, její nostalgické komponenty vytváří lehce surrealistickou filmovou atmosféru. Tajemství, které v sobě potenciálně ukrývá a příběhy, jejichž nečekaná dynamika se může roztočit s lopatkami starého větráku, jsou intuitivním odkazem na filmová díla Davida Lynche nebo dokonce Stevena Spielbergera. Tessa, která v dětství trávila prázdniny v Los Angeles ve filmovém prostředí, ve výstavě ostatně pracuje téměř výhradně s materiály, určenými pro tvorbu kulis a modelů. Balzové dřevo ani modelářský polystyren nijak nekamufluje a používá je k nápodobě skutečnosti, respektive k realizaci fikce. Je to naše imaginace, cizí vzpomínka nebo útržek kultovního filmu?

„…Another love before my time made your heart sad and blue, And so my heart is paying now for things I didn’t do, In anger, unkind words are said that make the teardrops start, Why can’t I free your doubtful mind, and melt your cold, cold heart…“ (Williams Hank, Cold, Cold Heart, song lyrics, 1951)