Prisma I., olej a akryl na plátně, 2022

West Point – repetitivní projekt zaměřený na umělce, jejichž tvorbu formovalo prostředí západních Čech, pokračuje v Galerii města Plzně dalším ročníkem. Po úvodní přehlídce malířů mladší střední generace, bývalých absolventů plzeňské Střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček, kteří pokračovali ve studiu na vysokých výtvarných školách, ať to byla pražská AVU, UMPRUM nebo FaVU v Brně, následuje autorská výstava. V souladu s konceptem tak kolektivní vystoupení střídá prezentace některého z výrazných autorů. První volba padla na malíře Tomáše Predku.

 

Tomáš Predka (*1986) je se západočeským regionem svázán hned několikrát. Přestože v současné době žije a pracuje v Praze, vyrůstal v Plané u Mariánských Lázní. Jeho profesní začátky jsou zase spojeny s plzeňským prostředím, kde nejprve studoval právě na Zámečku, pak v Ústavu umění a designu. Pražskou Akademii výtvarných umění ukončil v roce 2013 v ateliéru Vladimíra Kokolii, ale prošel i Akademie der bildenden Künste ve Vídni, kde navštěvoval studio Daniela Richtera. V roce 2015 byl v rámci Contemporary Visions VI londýnské BEERS zařazen mezi sto nejperspektivnějších mladých umělců současné malby na světě. O dva roky později vyhrál prestižní domácí Cenu kritiky. Loni vyšla jeho první obsáhlá monografie.

 

Na české scéně je Tomáš Predka sledovaným představitelem expanded painting, tedy malby s přesahem, která toto klasické médium vnímá jako rozšířenou disciplínu, zpochybňující, reformující a přesahující samu sebe v tradiční podobě. Ne nadarmo tento autor své obrazy někdy označuje spíš jako reakce. Jestliže se v předchozích letech poměrně intenzivně zabýval skladebností a provázaností jednotlivých prací ve vyšší celky nebo pronikáním malby mimo hranice vymezené blindrámem tak, aby měnil jejich kontext a tím i způsob vnímání, v současné době se zaměřuje především na dynamické procesy uvnitř obrazového prostoru. Malba samotná je ostatně také hlavním tématem jeho plzeňské výstavy.

 

Název Prisma je záměrně dvojznačný. Jednak odkazuje k termínu pro způsob určitého nahlížení skutečnosti, ale stejně tak jde i o označení pro rozložené bílé světlo do barevného spektra. Obojí má v tomto případě svůj význam. Na jednu stranu jde o nenápadnou narážku na typický Predkův kolorismus, na druhou to může být připomínka paradoxu, že je možné jedno každé plátno početného souboru chápat jen jako konkrétní úhel pohledu nebo část frekvence po sobě následujících frameů téhož obrazu. V centru pozornosti autora jsou tedy nekonečná proměnlivost malby a s tím i znejistění, která z toho plynou.

 

Projevovat se mohou různě, například ve znepokojivé návaznosti formátů, které jako by v sobě měly zakódovaný dominový efekt. Mást mohou i tím, že navzdory předpokladům na velkém počtu obrazů hraje určující roli pouze jediný odstín barvy, jenž se opticky transformuje v závislosti na podkladových tónech. Expresivita abstraktních pláten zase vyvolává pocit energické a rychlé malby, i když kompozice vznikají téměř „asijsky“ pomalým způsobem plným koncentrace. Jakkoli mají obrazy Tomáše Predky precizní a suverénní výraz, ve skutečnosti se snaží o „skromné“ umění, které vzniká poměrně jednoduchými prostředky.

 

Instalace vychází z dispozice galerie architektonicky definované jako koridor, takže plátna řazená v přímé posloupnosti za sebou mohou připomínat ubíhající políčka filmového pásu. To také umožňuje soustředit se na změny v rámci obrazové linie. Ta se otevírá v rozmáchnuté kaligrafické poloze, aby po obvodu začalo postupně docházet k vizuálnímu „prolamování“ malby do další vrstvy a tím k duálnímu prostorovému vyznění, což nakonec graduje k úplnému prolínání prostorů. Tomáš Predka svým novým cyklem, vznikajícím od loňského podzimu, statický obraz nejen demaskuje jako živou entitu, která bude mít vždycky svoje tajemství, ale zároveň upozorňuje na stejnou tekutost, jakou přisoudil dnešní společnosti Zygmunt Bauman.

 

kurátor: Radek Wohlmuth