Prostorová koláž Věk nevinnosti, 2019

“Smutní lidé by se měli věnovat smutku.” 

– Václav Stratil

 

Tomáš Smetana začal dělat koláže v roce 2016. Byl to rok, kdy se rozvedl a zemřel mu otec. V těchto kolážích promlouvá právě ztráta bližního. Stav kdy vnímáme svůj neviditelný ochranný obal, je živý a narušený. Můžeme cítit jeho části, které se posouvají nutností pohybu litosférických desek. Změny jsou nevratné. Oč jsme v tu dobu zranitelnější a pro ostatní méně atraktivní, o to víc se můžeme otevřít sami sobě a dělat to, co potřebujeme.

 

Tomáš Smetana se věnoval smutku a kolážím. Chopil se svých původních kreseb plných odlesků a zrcadlení; fotografií otce, matky a svých dětí; děl spřízněných umělců a přátel (Jana Merty, Jiřího Středy, Luboše Plného a Balthuse). Rozřezával je, přemisťoval, lepil, xeroxoval; barevné kresby převáděl do černobílé varianty a naopak. Výsledné koláže jsou jako labyrint soukromých dějin, na který po setmění padá kužel světla a ukazuje cestu ven.

Račte vstoupit ZDE .