Vasil Artamonov – Přízrak společného domu

Vasil Artamonov již patří ke známým osobnostem naší umělecké scény. Je absolventem pražské UMPRUM a jeho práce bývá někdy zasazována do kontextu společné tvorby s Alexejem Klyuykovem, se kterým tvořil mnoho let umělecké duo. V roce 2010 se také společně stali laureáty Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ačkoliv pravidelně vystavuje v Česku i v zahraničí a jeho dílo je zastoupeno v řadě sbírek včetně stálé expozice Národní galerie, v Brně dosud vystavoval jen zřídka. Jeho vliv na zdejší uměleckou scénu je však zřetelný díky Ateliéru malby 1 na FaVU, který v současnosti vede spolu s Argištem Alaverdyanem. Samostatná výstava v Brně dosud chyběla, a proto nás možnost její realizace velmi těší.

Pro malířské dílo Vasila Artamonova je typická práce s odkazem výrazových prostředků malířských avantgard první poloviny 20. století, případně konceptuálních a realistických tendencí v angažovaném umění poválečných dekád. Formální odkazy na konstruktivismus, suprematismus, mexické muralisty či kubofuturismus vždy zasazuje do aktuálních kontextů a mnohdy poeticky subversivních konceptuálních celků. V novějších dílech Vasila Artamonova se navíc prolíná atmosféra středověkých a ranně renesančních deskových maleb. Vizuálně se tak vrací ke tvarosloví doby, pro kterou i prosté zátiší představovalo příležitost k meditaci nad identitou situace člověka a světa, ve kterém se všichni nacházíme. Prací s formou, mysteriem propojení hmoty a jemných vrstev v univerzálním jazyce malby se sice hlásí k dávnému odkazu, nicméně tematika je bytostně současná. Zrcadlí rozporuplnost nové dimenze našich životů rozpadajících se v mračno digitálních dat volně tekoucích alternativním umělým prostorem.

Způsob komunikace i samotná atmosféra obrazů Vasila Artamonova má však jiný tón v kontrastu k přímočarým apelům angažovaných směrů 20. století. Nepokouší se o frontální útok na solar, nejde tu o proklamace. Ocitáme se spíše v lyrické subverzi, ozvěně ptačích křídel, otevřených očí. Jakoby vtaženi do vzdušné perspektivy zpomalených záběrů posledních minut filmu Zabrieskie point Michelangela Antonioniho, kdy se obraz výbuchu snad každého předmětu světa, který tak dobře známe, postupně mění v tajemné fragmenty něčeho blízkého, sekvence melancholických zátiší zpomaleného času…

kurátor: Miroslav Maixner