Vernisáž Lukáš Havrda: Genius loci

Zveme Vás na slavnostní zahájení výstavy. Za účasti autora. K výstavě promluví kurátor Vojtěch Fiala. Hudební doprovod ZUŠ Otakara Vondrovice Poděbrady.

Syrové objekty brutalistní architektury nebo stavby s pohnutou historií z doby normalizace. To je základním kamenem tvorby Lukáše Havrdy, nadějného malíře nastupující generace, který sází hlavně na originální rukopis v kombinaci s tradiční realistickou technikou. Nyní se představuje s výstavou, jež je jakýmsi průřezem jeho dosavadní tvorby, který nám zároveň našeptává směr jejího dalšího vývoje.

Lukáš je v malbě výjimečný používáním unikátní technologie asfaltu, která mu napomáhá vytvářet potemnělou atmosféru nejednoznačných interiérů nebo městských scenérií. Autor pochází z Pojizeří, kde jej inspirovala monumentálnost a také jistá syrovost tamní brutalistní architektury. Základním kamenem jeho námětů jsou místa z temného období socialistického režimu. Místa, která nám zhmotňují emocionálně silné vzpomínky na odsuzovanou dobu normalizace, jež v nás však zanechala nesmazatelnou stopu, a abstrahujeme-li od negativních politických konotací, můžeme zároveň spatřit široký svět nesmírně cenných uměleckých děl, která v této epoše vznikla. Lukáš pak ve své tvorbě s respektem poukazuje na architektonicky cenné stavby, kterým vdechuje na plátnech nový život. Můžeme tak na nich spatřit například obchodní dům Kotva, československý pavilon na výstavě EXPO v Ósace nebo liberecký obchodní dům Ještěd, jenž podlehl aroganci současných developerů a za hlasitých protestů byl před několika lety zbourán a nahrazen nevýraznou moderní zástavbou.

Blížící se konec socialistické éry pak Lukáš zhmotnil ve svém novém cyklu z prostředí ukrajinského města Pripjať, jež se stalo obětí nechvalně proslulého výbuchu jednoho z reaktorů nedaleké atomové elektrárny v roce 1986. Tato událost jako by byla posledním hřebíčkem do rakve bortícího se režimu. Zůstaly jen opuštěné ruiny, jež nás fascinují, zneklidňují a nastavují zrcadlo našemu současnému blahobytu a klidu. Lukáš se však záměrně vyvarovává prvoplánové tíživosti a použitím sytých barev částečně oživuje tamní lunapark, který však nikdy nebyl uvedena do provozu. Vytváří tak pozoruhodný kontrast mezi tragickou událostí a skutečností, že pouť měla být místem plným radosti.

Výstavu Lukáš uzavírá cyklem ženských postav, jejichž živočišnost a lehká erotika, vsazená do retro barevnosti devadesátkových diskoték, jako by připomínala uvolněnost tehdejší doby. Doby, která doslova čišela svobodou a nově nabytými možnostmi. Série je tak zajímavým mezníkem Lukášovy tvorby a ukazuje, že je nesmírně zdatným malířem, který dokáže vykročit ze své komfortní zóny statických objektů a hledat nové obzory malby, aniž by ztratil svůj charakteristický syrový rukopis.

Kurátor: Vojtěch Fiala