Na obrazotvornost Veroniky Holcové se často pohlíží prizmatem surrealismu a jeho odkazu v umění posledních desetiletí. Imaginativní povaha jejích maleb a kreseb k tomu bezesporu vybízí, stejně tak jako jisté podobnosti s díly věhlasných domácích i zahraničních surrealistů, jakými byli Max Ernst nebo Josef Istler. Ponor do fantaskních světů, jímž Holcová vyniká, je ale možné nahlížet i optikou „pohádky“. Výstavou Nika a říše konstruujeme jakýsi fikční prostor, do kterého s autorkou vstupují i diváci.