Původní anglické slovo dungeon označovalo obyvatelnou hradní věž. Čeština jej již pod vlivem gotických románů překládá jako hladomornu. Většina z nás, co někdy v životě seděla u počítače, ale ví, že dungeon je úžasný svět spletitých chodeb, podzemního labyrintu, kavern plných nástrah, pastí i prastarých truhel, skrývajících se na konci jednoho ze slepých ramen bludiště. Vizuální svět digitálních dungeonů jako upír vysává za nocí obrazy „skutečného“ světa, i obrazy jeho obrazů, a buduje z nich svůj vlastní prostor, labyrint upířího srdce.

 

Dungeon Vojtěcha Vaňka a Miroslava Maixnera je magií apropriace, vystavěnou z cárů „zneužitých“ uměleckých těl, roztavených obrazů a míst s jediným cílem, odhalit duši Pána jeskyně, analyzovat jeho praktiky, kartografickou podstatu digitálního minotaura, požírače autorských světů.