Pokud by se ještě dnes dalo brát vážně vyprávění vtipů, ten náš by mohl začínat nějak takto: Potkají se na zámku: umělecká kovářka, drátaři, poutník nad mořem omamné mlhy, člen recesistického spolku Schlaraffia a další postavy, které by se nám do našeho stručného výčtu nevešly, za což se rovnou omlouváme. Ovšem málem bychom zapomněli na rozmarného upíra, vždyť přece už drahnou dobu se mezi zasvěcenými vypráví o zombifikaci současného umění. Náš strach z navrátilců ze záhrobí je však záhy přehlušen – odněkud se kutálí jablíčka. Chtějí si nahřát potetovanou dužinu u kouřících kamen, do nichž obětavě přikládá vstřícný žabák. Za rohem do sebe usebraný opeřenec roní stříbřité slzy. Kdesi opodál na lůžku odfukují do přikrývek zachumlané loutky.

 

A nyní: “Kde je ten vtip?” řeknete si a budete v právu. Copak vám celou dobu lžeme a vtip je to pouze na váš účet? Ve skutečnosti nám nejde o klamání; ironie nemá jen podvratně narušovat hranice mezi sdělením a výsměchem, nýbrž říct něco, co je obtížné před vás předestřít věcně. Prý existují důležité věci, které stojí za to zmínit, ale právě ty zřejmě potřebují určitý odstup. Navrhujeme tedy zkusit se společně prodrat vší tou subjektivní rozbředlostí. Nezbývá než se smířit s tím, že nejistota obklopuje vlastně všechny významy. Je to tedy vtip s otevřeným koncem. Nebojte se, musíte nám věřit, že jde o všechno, jen ne o lež.

 

vystavující: Timur Aloev, Julius Bobke, Štěpán Brož, Bianka Chladek, Theo Ellison, Nschotschi Haslinger, Jakub Hájek & František Hanousek, Klara Jakes, Monika Kováčová, Šimon Sýkora, Peter Wächtler