Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí, a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme.

 

Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje i Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega).

 

Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii.

 

Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

 

vystavující: Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki