Sen nezná ani nepřipustí rozdíl mezi tím, co je reálné a co nikoli. Výstava pracuje se snem jako metaforou stavu, ve kterém nelze odlišit realitu od fikce, stavem, ve kterém jsme kolektivně sněni za pomoci současných technologií. 

 Výstava byla pro veřejnost uzavřena z důvodu nouzovného stavu spjatého s pandemickou situací od 12. 3. do 11. 5. 2020. Prodlouženo do 5. 7. 2020. 

Být sněný. Internetový svět virálních videí proniká do reality a ztělesňuje se ve svých uživatelích. Simulace předpovídá realitu. Realita se stává snem. Snová práce. Pracovník přijímá rozhodnutí hry a zbavuje se vlastních morálních postojů. Realita vytvořená vyhledávacím a doporučovacím algoritmem googlu. Resyntéza a automatická imitace umělou inteligencí. Snovou logiku lze ale i aktivně přijmout jako taktiku pro jednání v strategiích mocenských struktur. Hypnotická indukce pocitu smutku, pocitu pro dnešní dobu příznačného, ale potlačovaného.

Ve výstavní instalaci se návštěvník setkává s pracemi čtyř autorů. Tomáš Kajánek zkoumá, jak uživateli vytvářený obsah internetu odkrývá některé symptomy společnosti, konkrétně, jak se v určitých skupinách youtubových videí zhmotňuje strach a iracionalita, což poté zpětně ovlivňuje realitu. Filip Hauer ve své počítačové hře simulující pracovní den obrací kritickou pozornost ke společenskému pojetí práce a pracovní doby jako opakované mechanické činnosti, zbavující jedince kognitivního vnímání a vlastních morálních postojů. Zvuková instalace Marka Hlaváče, kurátora výstavy, odkazuje na vytváření nových realit činností digitálních algoritmických procesů. Ostatní díla na výstavě jsou sněna v resyntéze, automatické transformaci a imitaci umělou inteligencí. Video Terezy Darmovzalové (Indukce smutku) může posloužit jako jakýsi klíč k „lucidnímu snění“ – taktickému přijmutí snové logiky. Video pracuje s hypnotickou indukcí pocitů, které potřebují být prožity, které ale držíme pod povrchem kvůli pracovní vytíženosti, společenským konvencím, genderovým stereotypům a řadě dalších důvodů příznačných pro čas a prostor, ve kterém žijeme. Jako host téma výstavy svým textem o médiu tarotových karet jako předobrazu či analogie současných technologií doplňuje Vít Bohal, teoretik a člen Diffractions Collective .