Galerie současné malby v Divadle Antonína Dvořáka představí od listopadu do ledna tvorbu Martina Cihláře (*1986), autora, který vystavuje spíše sporadicky. Před více než dekádou absolvoval ateliér grafiky prof. Eduarda Ovčáčka na Ostravské univerzitě. Ačkoli je vystudovaný grafik, věnoval se tehdy komponování obrazů-objektů z plexiskla, igelitu, tylu, krajek, jehel, korálků či plsti. Barevnou škálu v nich redukoval na odstíny šedí a černí. Vznikalo tak zvláštní reverzní zhodnocení východisek; co se mohlo mimikricky jevit jako mezzotinta, akvatinta nebo litografie, bylo ve skutečnosti výsledkem uvolněného, až gestického malířského rukopisu – odkazujícího na jedné straně k expresivně-informelním polohám, na druhé k postmodernímu jazyku arte povera (v překladu „chudé umění“).

Ve svém dalším tvůrčím období opustil explicitní zacházení s trashovými materiály a začal se věnovat především malbě. Barevné redukci ale zůstává věrný dodnes. Hlásí se k tradičním žánrům, zátiší a krajině, ale způsobem navýsost nedevótním, volným a nepředpojatým.

Vystavený cyklus nočních krajin vznikl během jediného letního týdne v garáži na okraji Bohumína. Maloval v noci, často do rána, nahlas pouštěl hudbu, k nanášení barev používal široké zaschlé štětce, ale i knihy: slovníky, Pravidla českého pravopisu, učebnice a, jak sám říká, snad i nějakou tu divadelní hru. Horizont, mraky, hvězdy – pojetí motivů je zjednodušené, bazální, a tím i sugestivní, zároveň ale i trochu děsivé. Podobně jako můry, jejichž obrazy jsou druhou částí výstavy. Jejich křídla vnímá autor jako zvláštní fascinující proměnlivé projekční plochy, v nichž se motiv můry (ve staroslověnštině „mora“ – démon, čarodějnice) stává především symbolem ritualizované proměny: odpojení racionální mysli, symbolické smrti a znovuzrození.

Kurátor: Martin Mikolášek