BŮH
JE KOULE,
JEJÍŽ STŘED
JE VŠUDE
A OBVOD NIKDE.

– Mikuláš Kusánský

Ačkoliv se v mnoha věcech spoléháme na digitální nástroje, zřídkakdy skutečně chápeme, jak fungují. Porozumět jim totiž není vždy možné. Zaprvé kvůli skutečnosti, že většinu technologií vlastní nějaká korporace. Zadruhé proto, že pochopit, jak pokročilá umělá inteligence dospěla k vygenerování určitého výstupu, se prostě může zdát nereálné. Je těžké se srovnat s naší nevědomostí a bezmocí vůči kódovaným systémům. Jak se taková situace odráží v umění?

Skupinová výstava Poetics of Encryption vychází z nedávno vydané knihy Nadima Sammana Poetika kódování: Umění v technocénu. Zkoumá kořen slova enkrypce (kódování), které odkazuje na jistou „skrytost“ (z podstaty či záměrnou) a mapuje imaginativní krajinu, v níž se nachází černá místa, černé skříňky a černé díry. Už tato samotná pojmenování naznačují, jak moderní technologie lapají své uživatele a uživatelky, jak pracují skrytě, a jak deformují kulturní časoprostor. Na základě těchto témat je výstava rozdělena do tří částí a pohybuje se na hranici mezi informovaným znepokojením a okultním sněním.

Každá kapitola nabízí imaginativní model toho, kde se inteligentní, vtělený člověk nachází v kontextu světa digitálních tajemství a skrytých mechanismů. Umělecká díla prezentovaná v části Černé místo reflektují stav uzamčení: zachycení či zadržení, pohřbení v technologickém hrobě. Část Černá skříňka zkoumá, jak umělci a umělkyně zobrazují stav, kdy je našemu intelektu zapovězeno dostat se do útrob všudypřítomných spotřebních a průmyslových výrobků. Poslední část nesoucí název Černá díra se zabývá tím, jak superhusté digitální archivy a/nebo výpočetní procesy rozostřují hranice mezi tím, co je uvnitř, a tím, co je vně (situaci spoutání), mezi před a po, mezi smyslem a nesmyslností. V latentním prostoru mezi vyloučením, skrýváním, tajemstvím, hledáním a spekulacemi ohledně technologického nitra spontánně vzniká emergentní „poetika kódování“.

kurátor: Nadim Samman