Projekt slovenské fotografky Viki Kollerové (*1984) je osobní výpovědí o návratu domů a zkoumání místa, které jí uprostřed města poskytlo překvapivý kus divočiny i naděje, že příroda časem umí dobře zacelit rány vytvořené člověkem stejně jako ty v jeho nitru. Na několika fotografiích a objektech zprostředkovává atmosféru dávno opuštěného lomu, který už roky odpočívá a zůstává místem, kde něco chybí. Absence, kterou autorka doplňuje vlastním tělem, otevírá prostor pro nové interpretace a prozkoumávání vztahů mezi člověkem a přírodou. „Pre mňa sa lom stal tajomným zákutím, kde som čelila nástrahám vlastnej predstavivosti, ihriskom, ale aj chrámom, v ktorého prítmí musel čas nevyhnutne spomaliť, aby som mohla zachytiť jeho ťaživú krásu.“