ZÁŘÍ

František Skála se narodil v 50tých letech, jako dítě lásky a třídní nenávisti. Utěšené dětství strávil s chabým prospěchem v ulicích tehdejší pražské periférie. Od nejútlejšího věku vypomáhá domácnosti sběrem. Otec i matka měli hluboké pochopení jak pro jeho komediální sklony, tak pro nestandardní sféru zájmů a pomohli mu překlenout období školní docházky. Prázdniny tráví pravidelně ve zchátralé vile uprostřed zahrady se smrkovým lesem na konečné tramvajové trati, kterou postavil jeho dědeček. Otec v něm probouzí zájem o hmyz. Díky přátelství s P. P. se mu podařilo prodloužit dětství o několik let a položit tak základy tajné organizaci B. K. S.

Na střední škole se stalo prioritou jeho usilování „být správný“ (cool) a zalíbit se své budoucí ženě. V té době uznává gotiku, renesanci a surrealismus H. Bosche. Připravuje se na akademii.

Po vzoru starých mistrů skicuje rudkou babičku, hrušky v polích na tónovaný papír s použitím bílé a není přijat. Jeho raná díla ovlivněná tuzemským informelem, která vytváří na nízkém stolku u gauče, postrádají odstup.

Protože v dětství chtěl být bubeníkem a otec mu v pubertě odmítá koupit buben, bubnuje na polštáře. Po té, co mu matka přispěla na bonga, dostává zápal mozkových blan. Zatímco přátelé odcházejí na vojnu, získává modrou knížku. Pracuje jako údržbář svačinář v podniku Lékárenská služba. Pohybuje se po Praze v montérkách a připadá si ubohý a starý. Ujasňuje si, že nikdy: 1. nechce pracovat pro peníze, 2. nechce být oslovován soudruhu, 3. nechce být podřízen šéfovi.

Šest let vysoké školy absolvuje v období nejhorší normalizace. Denně přemýšlí na školním záchodě o emigraci. Jako jedna z posledních „mániček“ ve škole projeví své rebelství holou hlavou a čínským copánkem. Jeho hluboký vztah k živlům formují pravidelné nudistické pobyty v Bulharsku. Po získání diplomu a zkoušce z estetiky se stává průkopníkem pojmu „humor ve vědecké ilustraci“. Chce být nejlepším ilustrátorem a náhle si všimne, že to, čím se zabývá o nedělích, navazujíce na své záliby v dětství, se dá prezentovat, díky kvasu doby, jako současné umění. Přihlásí se do skupiny Tvrdohlaví a je přijat jako náhradník.

V 80tých a 90tých letech minulého století a 10tých letech nového století vystavuje a prodává to, co se mu obzvláště povedlo.