Zdena Kolečková: Eroica

Výstava Zdeny Kolečkové s názvem Eroica zachycuje v šestici fotografií příběh setkání s těžce zkoušenou průmyslovou krajinou. Autorka v díle reaguje na oblast podhůří Krušných hor, odkud pochází. Na jedné z fotografií vidíme autorku s gestem dirigenta stojící na výspě bývalé těžební jámy před budovou teplárny v Ústí nad Labem. Na další fotografii jsou zobrazené notové papíry pokryté semeny, které umělkyně vysévá do půdy. Název výstavy, obsažený v písmenech umístěných pod jednotlivými fotografiemi, v sobě spojuje odkaz na třetí Beethovenovu symfonii zvanou „hrdinská“. Výstava je výpovědí o vztahu ke krajině poznamenané brutálními lidskými zásahy. Typografie písma odkazuje k logu energetické společnosti ČEZ, jejíž působení mělo na prostředí severních Čech destruktivní dopad. 

 

Ludvig van Beethoven, který pobýval v nedalekých Teplicích, věnoval svou symfonii původně Napoleonovi. Poté, co se Napoleon prohlásil císařem, Beethoven dedikaci zrušil. Symfonie Eroica je symbolem revoluční nálady a heroického osvobození z područí tyranie. Zdena Kolečková význam heroismu posouvá a spatřuje jej v samotné krajině. „Hudba Eroicy mi pulsuje ve spáncích, aniž bych měla na uších sluchátka. Přes to, jak jsme této krajině ublížili, je jejím duchem tento region stále protknutý.“ 

 

Zdena Kolečková se v krajině Krušnohoří narodila a ve svém díle se k ní soustavně vrací. Mapuje její pohnutou historii i současnost a spojuje osobní zkušenost s odkazem dějin 20. století a citlivost k bezprostředním detailům svého okolí s reflexí společenských témat. Jedním z těchto velkých témat je i otázka ekologie, klimatické krize a komplexního vztahu člověka a „jeho“ životního prostředí. Právě tomu je věnován i Festival Fotograf #11, letos nazvaný Pozemšťané*ky, v rámci kterého výstava probíhá. Festival se zaměřuje na otázku, co znamená obývat planetu, a jak být pozemšťanem nebo pozemšťankou obecně a zároveň zde a nyní, v regionu střední Evropy. Zdena Kolečková na tuto otázku poeticky a přitom radikálně odpovídá. Své místo pozemšťanky vidí v citlivém naslouchání krajině, která regeneruje sama sebe. Heroismus spatřuje nikoli v projevech člověka, ale v nenápadné, ale neotřesitelné síle, s níž semena klíčí a zúrodňují těžkým průmyslem rozervanou krajinu. Podobně jako naléhavost symfonie Eroica, zprostředkovává dílo Zdeny Kolečkové urgentnost, v tomto případě nutnost změny vykořisťovatelského vztahu člověka ke krajině.